Bývalá manažerka proměnila posilovnu v kuchyň a vaří marmelády. Ty oficiálně patří mezi nejlepší na světě

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marmeládová královna Jozefína Růžičková z Prachatic

Pracovala na vysoké manažerské pozici, pak založila rodinu a přemýšlela, jak spojit podnikání s výchovou dětí. Tak začala Jozefína Růžičková vařit marmelády, se kterými teď sbírá světové úspěchy.

Jenom v letošním roce získala tři zlaté medaile, osm stříbrných, pět bronzových a čtyři čestná uznání na světové soutěži The World’s Original Marmalade Awards ve Velké Británii. Kvůli pandemii koronaviru si sice tentokrát nemohla ocenění vyzvednout osobně, ale už k ní dorazila poštou.

Jozefína Růžičková pochází jižního Slovenska. Pak studovala a pracovala v Praze a nakonec přesídlila do jihočeských Prachatic, odkud pochází její manžel. Právě tady se před čtyřmi lety pustila do výroby marmelád, ve funkční kuchyni proměnila posilovnu v rodinném domě.

„Měla jsem k tomu vztah odmala, protože jsem vyrostla na vesnici, měli jsme zahrady, vinice, sady a všechny plody jsme sklízeli a zavařovali. V dospělosti jsem si na marmelády vzpomněla, když se nám narodily děti a já se poohlížela po něčem jiném, než abych dojížděla za prací do Prahy,“ vysvětluje.

Jozefína Růžičková při předávání ocenění World´s Original Marmalade Awards

Vystudovaná inženýrka ekonomie, která ovládá několik jazyků a pracovala v nadnárodní společnosti na manažerském postu, současnou práci jako kariérní propad vůbec nevnímá. „Trávím čas s lidmi, se kterými ho trávit chci, s rodinou. Udělala jsem to proto, abych mohla být blízko svým dětem. Můžu si čas organizovat podle sebe. Někdy to znamená, že vařím marmelády do dvou do rána, ale když se přes den potřebuji věnovat dětem, tak se jim zkrátka věnuji,“ říká.

V novém podnikání chtěla mít Jozefína Růžičková jistotu, že si počíná dobře, a tak několik svých marmelád přihlásila do zahraničních soutěží. Hned získala první ocenění a další brzy následovala.

Za svůj dosud nejúspěšnější označuje rok 2017. „Tehdy jsem získala nejvyšší ocenění ve Velké Británii v soutěži citrusových marmelád, moje marmeláda z červeného pomeranče s jihočeským šípkem měla dvojitou zlatou medaili. A v jiné soutěži dostal nejvyšší ocenění můj fíkový džem s jihočeskými hruškami a kubánským rumem,“ vzpomíná.

Dovolená jen mezi jahodami a meruňkami

Ovoce pro své výrobky často kupuje od místních pěstitelů z okolí Prachatic. „Švestky, třesně, višně nebo třeba kdoule beru z nedalekých vesnic. Citrusy si objednávám od pěstitele pod sicilskou Etnou a třeba jahody mám ze severu Čech, protože tam jsem objevila asi nejlepší, jaké jsou,“ prozrazuje.

Recepty Jozefína Růžičková podle svých slov vymýšlí za pochodu. „Třeba ten hruškovo-fíkový džem vznikal postupně. Chtěla jsem nějakou fíkovou marmeládu, ale zdálo se mi, že má strašně moc peciček, tak jsem zkusila přidat hrušky, ale pořád tomu něco chybělo. Dodala jsem kubánský rum a myslím, že to už je dokonalé,“ vypráví.

V letošní soutěži jí zlatou medaili vynesly marmelády z pomeranče, červeného pomeranče s rakytníkem a pomeranče s cejlonskou skořicí. Sama Jozefína Růžičková nejoblíbenější příchuť nemá, ráda je střídá, stejně jako její manžel.

Při svém podnikání nemá příliš volného času. Říká, že na dovolenou může jet jen v období mezi jahodami a meruňkami. „Jahody se zpracovávají na začátku června, pak musíme rychle odjet a na konci června nebo začátkem července už jsou meruňky,“ vysvětluje s úsměvem.

O návratu k manažerské práci neuvažuje. „Myslím, že jsem si svoje manažerské období už vybrala. Je sice pravda, že jako zaměstnanec máte jistou výplatu, zatímco podnikání je nejisté, ale nejsme zatíženi žádnou půjčkou, tak mě to nijak zvlášť netíží. Nemám zaměstnance, kteří by na mně byli závislí, a snažím se to dělat, abych měla hlavu co nejčistší,“ popisuje.

Stejně tak si oblíbila i jihočeské Prachatice, kvůli kterým po sedmnácti letech opustila Prahu. „Nedovedla jsem si úplně představit, že budu mít v Praze děti, a jsem moc ráda, že moji synové vyrůstají tady. Malé město mi vyhovuje, zvlášť když si vzpomenu třeba na dopravu v Praze. Tady jsem do pěti minut kdekoli,“ uzavírá.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související