Byli jsme spíš rodina než kapela, vzpomíná bendžista a zpěvák legendární skupiny K.T.O. Petr Třebický

Vzpomínky na Waldemara Matušku, hudební i lidské – to je stěžejní část programu aktuálního turné legendární country kapely K.T.O. v doprovodu Olgy Matuškové. Skupina, která ikonu tuzemské hudební scény několik let doprovázela, ale nabídne třeba i starší písničky ze Semaforu, hudební kusy z angažmá u Václava Hybše nebo některé trampské songy.

„Ta šňůra je mimořádná tím, že hrajeme ve velkých divadelních sálech. Zatímco při loňských výročních koncertech byla polovina programu zaměřená čistě na naši vlastní tvorbu, tentokrát jsme to celé věnovali Waldovi, takže až na dvě nebo tři písničky zazní jeho repertoár,“ popisuje Petr Třebický.

Kamarádi táborových ohňů začali po boku populárního zpěváka vystupovat začátkem 70. let minulého století. „Byli jsme jedna krevní skupina, spíš rodina než kapela, hodně jsme jezdívali po celém světě. Od Waldovy smrti loni uplynulo patnáct let. Vzpomínám na něj často. A nejenom já, taky celá kapela. Je totiž na koho vzpomínat, to byl skvělej člověk,“ vypráví bendžista, který sám stál jako člen několika uskupení u počátků české country hudby.

Čtěte také

Petr Muk měl v sobě pěvecký i tvůrčí talent odjakživa, vzpomíná kamarád a spoluhráč Petr Kučera

„Když ráno nemůžu spát, tak si mnohdy říkám: Je to možný, že jsem toho tolik zažil? Když jsem začínal se skupinou Old Western, což byla jedna z prvních country kapel u nás, tak by mě to ani náhodou nenapadlo,“ dodává nostalgicky Petr Třebický.

A co je pro zanedlouho pětaosmdesátiletého muzikanta momentálně při koncertování s kapelou nejtěžší? „Musím teď mluvit za sebe, protože ostatní kluci jsou výrazně mladší. Když jsem na jevišti, tak mi to nedělá vůbec problémy, ale nejhorší je to ježdění. Provoz je čím dál tím horší. A nejhorší je sednout do auta a nevědět, jak dopadne cesta zpátky,“ odpovídá.

Jaké bylo pro kapelu K.T.O. hraní přímo v americkém Nashvillu? Celý rozhovor s Petrem Třebickým si pusťte v přehrávači výše.