Bydlení na zámku neznamenalo luxus. V Dačicích byla jen jedna koupelna pro všechny

Prohlídková trasa zámku Dačice, dámská pracovna
Prohlídková trasa zámku Dačice, dámská pracovna

Marnivost je tématem výstavy, kterou do konce prázdnin nabízí zámek v jihočeských Dačicích. Jedná už o třetí část cyklu, předtím návštěvníci mohli vidět expozice zaměřené na kávu a čokoládu a alkohol a tabákovou kulturu.

„Tentokrát se zaměřujeme na odvěkou touhu zdobit sebe, místo, ve kterém žijeme, a tak dále. Právě zámky a památky skrývají studnici pramenů a materiálů na tohle téma,“ vysvětluje kastelánka Kristýna Dvořáková.

Zámek Dačice

Lidé tak uvidí více než 140 exponátů. Jedná se o vějíře, příčesky, staré střihy šatů a předlohy na vyšívání, kosmetické flakonky nebo dózičky na pudry.

S marnivostí souvisí i hygiena, ale s tou to na zámku bylo složitější. „Lidé si mohou myslet, že bydlení na zámku je luxusní, protože je tam krásné vybavení, ale právě z hlediska hygieny to bylo dost komplikované,“ připomíná kastelánka.

Dačický zámek byl postaven v 16. století a ještě v 19. století měl pouze dvě toalety pro celý zámek – jednu v prvním patře pro šlechtickou rodinu a její hosty a druhou v přízemí pro služebnictvo. „A v přízemní byla jedna jediná koupelna společná pro všechny,“ dodává Kristýna Dvořáková.

Zámek v Dačicích
Původně renesanční zámek, postavený na konci 16. století pro rod Krajířů z Krajku, získal dnešní podobu během přestavby ve 30. letech 19. století. Národní památkový ústav v roce 2012 dokončil úpravu interiérů a vrátil soukromým i společenským pokojům autentickou podobu z počátku 20. století. Na prohlídkové trase se návštěvníci vrací do časů, kdy zámek obývaly poslední generace rodu Dalbergů. Dalbergové zámek zvolili za své reprezentační sídlo a shromažďovali tu cenné umělecké a také přírodovědné sbírky.

Ani dnes nemá kastelánka na zámku úplně jednoduché bydlení, protože ve starém památkově chráněném objektu je samozřejmě obtížné zavádět jakékoli novinky. „Vždycky říkám, že je tam od každého něco, trochu zima, trochu myši, trochu plíseň, ale já jsem spokojená,“ komentuje.

Kristýna Dvořáková totiž vlastně bydlí v práci. „Má to výhodu v tom, že se člověk se zámkem může lépe sžít, vidí ho ráno, v noci, s lidmi, bez lidí, v každou roční dobu. Naopak nevýhodou je, že práce si mě vždycky najde,“ usmívá se.

Sama si pak podle svých slov dává záležet třeba na tom, jaké kytky má za okny. „Nechci, aby to bilo do očí, když návštěvník přijde, nesmí ho nic rušit. Mně se třeba u památek, které dnes mají soukromého vlastníka, líbí, že tam někdo žije, že se suší prádlo, běhají tam děti, je tam něco funkčního a není to jen exponát, ale já jsem jen správce, takže to bych si dovolit neměla,“ uzavírá.

Spustit audio

Související