Jan Štifter píše příběhy z vlastní rodiny i historie budějovických domů
„Pátral jsem po tom v matrikách docela dlouho,“ odpovídá českobudějovický novinář a spisovatel Jan Štifter na otázku, jestli má společné rodové kořeny se šumavským bardem Adalbertem Stifterem.
„U nás ta linie Štifterů sice uhýbá do oblasti Horní Plané, ale až do Křišťanova a Markova a tam se to propojit nedá,“ vysvětluje.
„Ale shodou okolností jsem teď v červenci zjistil, že moje babička Kateřina, která se provdala ke Štifterům a jejich příjmení získala až manželstvím, měla předky přímo z Horní Plané a ti byli příbuzní s Adalbertem. Takže se to v rodokmenu propojilo z úplně nečekané strany,“ dodává s úsměvem.
Třiačtyřicetiletý Jan Štifter má na kontě tři vlastní beletristické knihy, u dalších dvou byl spoluautorem.
Jan Štifter vrátil náhrobní kámen svých předků do Křišťanova. Leží tu i jeho šestkrát pradědeček
Hřbitov v Křišťanově na Prachaticku vypadá jako louka na kraji lesa, na které se tyčí několik málo náhrobků. Před nedávnem se na udržovaném, leč pozapomenutém místě objevil nový náhrobní kámen s nápisem Famile Hois.
V titulech Kathy, Café Groll a Sběratel sněhu zpracoval řadu námětů z vlastní rodiny. V knize Ten dům se zabývá historií domu, ve kterém bydlí, a v knize Ta továrna zase dějinami bývalé budějovické pobočky podniku Otavan.
V těchto dnech dokončuje další titul, životopisnou knihu věnovanou Karlu Hlubučkovi, sběrateli národopisného materiálu z Doudlebska. „Psal jsem o něm už kdysi diplomku,“ říká Jan Štifter.
„Zajímavé je, že když jsme začali bydlet v našem domě, tak jsem netušil, že během svého života do něj Karel Hlubuček jezdil na návštěvy. V baráku žil totiž jeho přítel, malíř Alois Terš. Takže si říkám, jak se některé věci dějí zvláštně. Léta někoho studujete, píšete o něm a pak koupíte dům, kam jezdil na kafíčka a zákusky,“ uzavírá.
Související
-
Jediný potomek rodu Zátků, který dnes žije v Budějovicích, má napůl islandské geny
Napůl Češka a napůl Islanďanka je Kristina Sigurdsson. Z matčiny strany pochází ze slavného českobudějovického rodu a její babička Libuše Zátková měla zajímavý osud.
-
Ota Hajník prožil skoro celý život ve Vimperku, kde se seznámili jeho rodiče
„Narodil jsem se v roce 1936 ve Vimperku na náměstí, v domě číslo 13,“ říká Ota Hajník, který až na část dětství a vojenskou službu prožil v šumavském městě celý život.
-
Neví ani, kdy se narodila. Našli ji vojáci v troskách vybombardovaného domu
„Já jsem měla v životě snad deset jmen,“ trpce se usmívá Eliška Prokopová. „Nejdříve mi říkali Karin Kruppe, ale v matrice jsem měla zapsáno jméno Alžběta Kupková...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
