Břehule a ledňáčci přichází o místa ke hnízdění. Někdy se musí spokojit s trubkou nebo dokonce hromadou škváry

Břehule, ledňáčci a vlhy nestaví klasická hnízda, ale pro odchov mláďat budují nory v kolmých stěnách. Celý proces tak trvá poměrně dlouho. „Vybudovat takovou noru dá docela práci, zejména zpočátku, kdy jsou stěny vyschlé a tvrdé. Teprve potom je čas pro námluvy, snůšku a sezení na vejcích. Vychází to tak, že mláďata vyvádějí většinou na přelomu června a července,“ popisuje ornitolog.

Když se mláďata v noře vylíhnou, rodiče o ně pečují stejně jako ptáci na klasických hnízdech. „Přinesou potravu, strčí ji jedním koncem do mláděte, mládě se otočí a druhým koncem vypustí bobek. Ten je zabalený do takové zvláštní blanité hmoty, aby to drželo pohromadě, rodiče ho vezmou a vyletí s ním ven. Zejména krátce po vylíhnutí se na hygienu dbá, ono je to i z bezpečnostních důvodů, aby ten zápach nepřilákal predátory,“ líčí Jiří Šebestian.

Nory břehulí, ledňáčků a vlh nabízí podle něj mnohdy bezpečnější úkryt než klasická hnízda, proto je také ptáci budují. Má to ale i své nevýhody. „V takové noře se mnohem snáz množí parazité než v otevřeném hnízdě nějakého kosa nebo drozda,“ vysvětluje.

Navíc míst vhodných pro budování nor je v přírodě stále méně. „Když dřív byly řeky neregulované, meandrující, tak voda podemlela břeh, ten čas od času upadl a ptáci měli krásnou kolmou stěnu ke hnízdění. V současnosti je meandrujících řek minimum a podemletých břehů také málo,“ říká ornitolog.

Ptáci si proto musí poradit jinak. Například v Písku zahnízdili v trubkách ve vyzděné stěně u řeky Otavy nebo dokonce v hromadě posypové škváry. „Silničáři ji nespotřebovali, protože zima byla teplá, a odebírali ji jen z jedné strany, takže vznikla kolmá stěna. Na jaře do toho vlétly břehule. Byly sice celé černé, ale vyhnízdily tam úspěšně,“ vypráví Jiří Šebestian. Častou lokalitou jsou také staré pískovny, pokud mají dostatečně kolmé stržené břehy.