Božena Němcová: Viktorka. Baladický příběh o krásné dívce, jejíž duše byla srostlá s vrbou

„Již byli manželé čas spolu, když se jednou v noci – měsíc svítil jako ve dne – Vítek probudil; s nevýslovnou rozkoší hleděl na svoji ženu, která tiše spala, a zlehounka sehnul se, by políbil ty černé vrkoče, které porůznu od hlavy dolů po ramenou a bílých poduškách se vinuly. Díval se dlouho do té krásné spící tváře, ale najednou schnul se blíže, neboť se mu zdálo, že nedýchá; s úzkostí položí ruku na srdce – vskutku; srdce nebije – ruka studená – bez života leží milená žena, jako když spadne s jabloně květ.“

Baladický příběh o venkovské dívce, jejíž osud byl těsně spjatý se zelenou vrbou na dvorečku, patří mezi díla slavné české spisovatelky Boženy Němcové. Povídka Viktorka je součástí souborného vydání Národních báchorek a pověstí z roku 1862, které už po smrti autorky vydal nakladatel Antonín Augusta. 

Božena Němcová a její přátelé z jižních Čech

Božena Němcová (1820 – 1862) se v pražské vlastenecké společnosti, do níž ji po svatbě uvedl její manžel Josef Němec, často stýkala například se strakonickým rodákem, básníkem Františkem Ladislavem Čelakovským. Svoji přítelkyni Bohuslavu Rajskou dokonce přemluvila k sňatku s ovdovělým básníkem.

„Věřte, Vy nám po boku našeho pěvce, toho skvělého slovanského slunce, nejvíce pomoct můžete. Ve Vás skládají celou svou naději mnozí – mnozí (což jsem ovšem nikdy říci nechtěla), zdali Vy jej neochráníte, kdo by to mohl, aby pro nás nebyl ztracen?“

A František Ladislav Čelakovský už v roce 1844 obdivoval první literární pokusy budoucí spisovatelky.

„Ano, ušlechtilá pěvkyně naše, netajím toho před Vámi a s hrdostí se znám k tomu, že čta první ty čarovné plody múzy Vaší hluboko jsem sklonil čelo své před Vámi a přál vlasti své štěstí, že nastala již ta doba, kde dcery její jsou s to sypati jí na oltáře tak blahovonné květy.“

Blízké přátelství navázala intelektuálně založená žena po svém příjezdu do Prahy s výrazně mladším vlastencem, básníkem a překladatelem Václavem Čeňkem Bendlem, který ji učil ruštinu. Ten se z existenčních důvodů později stal knězem a zakotvil v jihočeské Volyni.