Bohumil Hrabal: Krasosmutnění. Vzpomínky na dětství strávené s rodiči a strýcem Pepinem v pivovaru
Jakýmsi pokračováním slavných Postřižin je Hrabalovo Krasosmutnění. Autobiografické povídky vypráví o době, kdy autor žil s rodiči v nymburském pivovaru, kde jeho otec pracoval jako správce. Nechybí ani příliš hlučný strýc Pepin a další postavičky maloměsta 20. a 30. let minulého století.
„Matka už zase seděla u stolu a hryzala maso a namáčela kousky koroptve do šťávy a olizovala se jako malé děcko. To všechno proto, že ráda jedla, ale hlavně že ráda hrála divadlo, nejen na ochotnické scéně městečka, ale i tak, v životě, dokonce bez divadla nemohla žít. A otec to věděl a pořád se trápil dovnitř, mlčel, tak jako já, ale nedalo se nic dělat, protože naše maminka to měla v krvi, a nakonec kdyby nebyla maminka taková, jaká byla, bylo by u nás velice smutno, protože tatínek si pořád četl U snědeného krámu a nikdo mu nevymluvil, že ten nešťastný krupař není on.“
Kniha povídek Krasosmutnění je prostřední částí Hrabalovy vzpomínkové trilogie Městečko u vody, která postupně vycházela v letech 1976 až 1981. První částí jsou Postřižiny, třetí Harlekýnovy miliony.
Rozhlasové zpracování Krasosmutnění pochází z roku 1987, text načetl herec Radim Vašinka. Aktuálně vzniká i stejnojmenný televizní film, podle scénáře Marka Epsteina ho natáčí režisér Jiří Vejdělek.
Bohumil Hrabal (1914-1997)
Prvním Hrabalovým publikovaným text byly Hovory lidí (1956) – dvě povídky, které vyšly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů. Ti nejobyčejnější lidé a jejich hovory pak byli vlastně už napořád jeho velkým inspiračním zdrojem.
První kniha, sbírka povídek Perlička na dně, vyšla až v roce 1963, kdy bylo Bohumilu Hrabalovi téměř padesát let. O rok později vyšli Pábitelé. Pábitel je Hrabalův novotvar, je to člověk s darem osobitě vyprávět a přehánět o všem možném. Sám spisovatel téhle definici dokonale odpovídal.
Vystudovaný právník vystřídal nejrůznější zaměstnání – pracoval jako pojišťovací agent, obchodní cestující, jako dělník v ocelárnách, ve sběrných surovinách nebo jako kulisák v divadle. Spisovatelem z povolání se stal v roce 1963.
Po okupaci v srpnu 1968 byl zařazen na seznam zakázaných autorů. V tvorbě pokračoval neoficiálně, spolupracoval s exilovými nakladateli a jeho díla vycházela v samizdatu. Zlom přišel v roce 1975, kdy bylo v časopise Tvorba zveřejněno Hrabalovo okolnostmi vynucené sebekritické prohlášení a on mohl opět – pod dohledem cenzury – začít publikovat v oficiálních nakladatelstvích.
Ačkoliv Bohumil Hrabal debutoval až po čtyřicítce, stal se vedle Jaroslava Haška a Karla Čapka jedním z nejpřekládanějších českých autorů 20. století.
Osobitý vypravěč zemřel 3. února 1997. Vypadl z okna ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, kde byl hospitalizován. Jestli to byla nešťastná náhoda, nebo už tu ve svých téměř třiaosmdesáti letech nechtěl dál být, zůstane nejspíš tajemstvím.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.