Bohatě zdobené klobouky s peřím i přilby z molitanu vyrábí v divadle kloboučnice
Říká o sobě, že je hračička. Má fantazii a šikovné ruce. To jsou zřejmě také základní předpoklady pro práci kloboučnice, kterou již jedenáctým rokem v Jihočeském divadle dělá Hana Šulková. Sympatická žena klobouky miluje, i když sama si je prý nosit netroufá.
„Zrovna připravuji pokrývky hlavy do hry Kronikáři, jsou to vojenské přilby z molitanu. Musím si vytvořit model a potom to nastříhat a ušít,“ ukazuje v dílně v Novém Vrátě. Pro každé představení dostane Hana Šulková od kostýmního výtvarníka návrhy a na ní pak je, aby vymyslela, jak představy zhmotnit a jednotlivé doplňky vyrobit.
Právě pro připravovanou hru Kronikáři bude potřeba hodně kostýmů, včetně pokrývek hlavy. „Je tam hodně období, takže se ti lidé často převlékají. Budeme tam mít třeba námořníky nebo Egypťany. Střídají se i pokrývky hlavy, jednou je to šátek, pak baret, poté přilba,“ prozrazuje.
Sama podle svých slov nejraději vyrábí historické klobouky, pracuje s květinami a líbí se jí, když může využít fantazii. „Mám tu třeba klobouk z 19. století pro Petrolejové lampy. Základ byl úplně rovný a musel se natvarovat, ozdobit peřím a květinami, všechno je to ruční práce,“ popisuje. Výroba jednoho takového klobouku trvá tři až čtyři dny.
Klobouky se Haně Šulkové líbí nejen na jevišti. „Dneska je nosí málokdo, ale hlavně na mužích vypadají moc pěkně. Mně osobně se líbí, i když sama nemám odvahu je nosit. Připadá mi to výstřední, ale na jiných se mi to líbí,“ přiznává.
Nejdůležitější pro profesi divadelní kloboučnice je podle ní představivost. „Musím si to umět představit. Nakreslit se totiž dá cokoli, ale technická stránka věci, to je potom jiná. Potřeba jsou i šikovné ruce, protože někdy je to opravdu piplačka,“ říká.
A co je největší pochvalou? „Když mi výtvarník poděkuje s tím, že se mu to líbí. Obrovskou radost mi udělá, když řekne, že si to takhle představoval,“ uzavírá Hana Šulková.
Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.