Šupinami pokrytý ocas slouží bobrům jako kormidlo i karimatka. Tito hlodavci dokáží výrazně měnit krajinu

Bobr evropský váží kolem 30 kilogramů a měří zhruba metr. Nejlépe se cítí ve vodě. „Je to zvíře typicky uzpůsobené životu ve vodě. Ocas mu slouží jako kormidlo, a když vidíte plovoucího bobra, tak nad hladinu vykukují pouze nozdry, oči a uši v jedné linii. Všechny otvory má uzavíratelné, takže je schopen se potápět i přijímat potravu pod vodou,“ popisuje Jiří Bureš, ředitel českobudějovické Agentury ochrany přírody a krajiny.

Nejnápadnějším bobřím znakem je ocas|foto: Profimedia

Nejnápadnějším bobřím znakem je ocas. Patří i k nejdůležitějším částem těla, protože plní několik funkcí. „Na souši mu pomáhá vztyčit se na zadní, je to zásobárna tuku, pomáhá při pohybu ve vodě. Ocas je pokrytý šupinami, možná i kvůli tomu byl bobr historicky považován za rybu a patřil v Čechách mezi povolená postní jídla,“ říká Jiří Bureš.

Pokud se blíží nebezpečí, bobr plácá ocasem o hladinu, čímž varuje ostatní členy rodiny. „Když se bobr pohybuje na souši, je schopen si na ocas sednout. Je to pro něj prostě taková karimatka,“ doplňuje odborník.

Kácí stromy a staví hráze

Jasným znakem výskytu bobra v přírodě jsou pokácené stromy, ze kterých si staví svůj hrad. „Bobři jsou skutečnými stavitelskými mistry, dokáží významně přetvářet údolí a břehy řek. Kde je to možné, hrabou nory, a pokud tu možnost nemají, staví si hrad z větví, který má většinou vstup pod hladinou,“ vysvětluje Jiří Bureš.

Bobří nora, polohrad|foto: Michaela Danelová,iRozhlas

Dalším stavitelským kouskem jsou hráze. Pokud bobr nemá ve svém teritoriu dostatečně hlubokou vodu, je schopen si ji vytvořit. Přehradí vodní tok a postaví hráz vysokou kolem jednoho metru.

I k tomu účelu kácí stromy. „Bobří okus vypadá jako přesýpací hodiny. Stromy kácí i proto, že si potřebují udělat zásobu zelených listů na zimu, takže nejvíc patrné je to na podzim,“ připomíná Jiří Bureš.

Bobři se živí rostlinnou potravou, většinou takovou, která je v dosahu vodní plochy. „Na větší túry se pouští velice zřídka, protože ve vodě jsou chráněni před predátory. Zaznamenali jsme ale i situace, že si oblíbili kukuřici a vykousali několik arů z pole. Dokonce jsme měli případ, kdy si bobr postavil hrad v kukuřičném poli,“ líčí Jiří Bureš.

Loveni pro maso, kožešinu i výměšek

Z přírody bobři nejednou vymizeli. Stalo se to už v polovině 18. století, kdy byli loveni pro maso, kožešinu a také výměšek ze žláz, kterému se přisuzovaly až mýtické schopnosti. Bobr byl vyhuben téměř po celé Evropě.

„Objevily se pokusy chovat bobry v takzvaných bobrovnách na panství Schwarzenberků v jižních Čechách. Později byli znovu do přírody vysazeni, ale protože na rybničních stavbách způsobovali velké škody, byli znovu pronásledováni a na konci 19. století zase zmizeli,“ vypráví Jiří Bureš.

Vydry milují hry, třeba si dělají skluzavky na sněhu. Už zase žijí v celých jižních Čechách

• Upravit
• Smazat

Malá šelma, kterou návštěvníci hlubocké zoo milují, rybáři ji naopak ve svých rybnících vidí velmi neradi. Vydra říční patří mezi chráněná zvířata, pomohlo to jejímu návratu do přírody, ale dokáže způsobit i značné škody.

Díky ochraně v druhé polovině 20. století a programům na návrat bylo znovu vysazeno pár jedinců, kteří se velice rychle rozšířili. Dnes bobři opět obývají většinu střední Evropy. Odhaduje se, že na území České republiky žije více než šest tisíc jedinců.

Bobr je chráněným druhem v celoevropské legislativě, ale protože se zároveň jedná o konfliktní zvíře, které dělá velké problémy hlavně rybářům, české ministerstvo životního prostředí připravilo program péče.

Ten rozděluje Českou republiku na tři zóny. V první platí přísná ochrana, v druhé je bobr chráněn, ale v případě, že působí v určité lokalitě větší škody, je možné žádat o povolení k odlovu nebo ničení jeho staveb. Třetí zóna zahrnuje rybniční oblast jižních Čech a bobr zde chráněn v podstatě není, je možno jeho stavby likvidovat a zvíře lovit.