Bílé Vánoce - Rudolf Cortés a Bing Crosby
Jsou tu vánoce, a tak má sentiment dveře otevřené. Kdy taky jindy, že? V nahrávkách, jako byla tato (pořízená Orchestrem Karla Vlacha už v roce 1955), se to všechno ale snese daleko lépe, než v upatlaném provedení pozdějších popových hvězd a hvězdiček.
Navíc hlas Rudolfa Cortése – ať se na mě jmenovaní nezlobí – zjevně přebíjí pozdější (byť relativně ještě zdařilé) verze Yvetty Simonové, Heleny Vondráčkové, nebo Karla Gotta. Pak už není o co stát. I ten sentiment se totiž musí umět. O tom bezpochyby věděl své také Irving Berlin, americký skladatel s ruskými kořeny, kterého můžeme směle označit za jednoho ze zakladatelů moderní populární hudby. A ještě jedno jméno přidáme, v tuto chvíli podstatné pro nahrávku, jež se stala předobrazem Cortésových Bílách Vánoc: Bing Crosby.
I on se stal – coby zpěvák – velmi populárním už ve dvacátých letech. A protože tehdy bylo naprosto běžné, aby se zpěvák živil současně jako tanečník, herec, moderátor i komik, vstoupil poměrně rychle i do filmového průmyslu. Za 40 let si zahrál asi 80 rolí v nejrůznějších amerických filmech. Jeden z nich, snímek Holiday Inn, sice není jedničkou v Crosbyho diskografii, zato se však nesmazatelně zapsal do historie populární hudby. Díky písničce White Christmas (Bílé Vánoce).
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
