Běžkařský výlet v upravené stopě na Šumavě už nejspíš nebude úplně zadarmo

2. leden 2020 10:55

Šumava chce zpoplatnit vstup do běžeckých lyžařských tratí. Jejich úprava totiž stojí ročně statisíce korun. Zatím se stopy udržují hlavně díky obcím, sponzorům a Jihočeskému a Západočeskému kraji. Pokud by tyto příspěvky vypadly, může se stát, že rolby nevyjedou.

„Je to poměrně drahá záležitost, třeba obec Borová Lada vynakládá kolem sto tisíc. Ono by se mohlo zdát, že to není zas tak moc, ale řekněte někomu, aby dal ze své kapsy sto tisíc,“ konstatuje starostka Borových Lad Jana Hrazánková.

Podle ní se už v minulosti řešilo, jak by běžkaři na údržbu stop mohli přispívat. „Už byla řada nápadů, ale nikdy se nám to nepodařilo dotáhnout nebo vymyslet nějaké dlouhodobé systémové řešení. Sama nevím přesně, jak by se to dalo udělat, protože jsou tady stovky kilometrů stop,“ říká.

Jenom roční náklady na motorovou naftu, kterou rolby projedou při protahování běžkařských stop, jsou přes 2,2 milionu korun.

Systém dobrovolných příspěvků nefunguje

Běžky patří mezi nejpopulárnější zimní sporty. Ráda se na nich sveze i Simona Voldřichová, která s příspěvkem na protahování stop nemá problém. „Kdyby stopy byly najeté a upravované, tak bych i ráda zaplatila,“ komentuje.

Naproti tomu je pořád velká skupina lidí, kteří s poplatkem nesouhlasí. Patří mezi ně i jedenadvacetiletý Jan, který na Šumavu jezdí od dětství s rodinou. „Já nevidím důvod, proč by se cokoliv mělo měnit. Běžkařský sport měl vždycky tu výhodu, že člověk mohl volně přijet, kam chtěl, a vyrazit,“ reaguje.

Možnost finančně přispět na údržbu stop mají lidé už v současnosti. Lze si koupit samolepku, poslat dárcovskou DMS nebo poslat peníze na účet.

Systém příspěvků na bázi dobrovolnosti ale nefunguje. Říká to Miloš Picek, ředitel Regionální rozvojové agentury Šumava, která je gestorem Bílé stopy na Šumavě. „Bohužel ten výnos je v řádech desítek tisíc korun, spíše těch nižších desítek, a to už jsme u konkrétních lidí,“ připomíná.

Čtěte také

„My prokazatelně víme, že přijede-li cizinec, rád po příchodu na hotel z túry zaplatí, zatímco český člověk mávne rukou a druhý den nám do systému pošle zprávu, že stopa byla příliš úzká, příliš zafoukaná nebo podobně. Jsme prostě v Čechách, takže princip dobrovolnosti se nenastartoval a nefunguje,“ dodává.

Finanční příspěvek by nemusel být nijak závratný. „Máme propočítáno, že aby se vybralo dostatečné množství peněz, stačilo by, kdyby lyžař zaplatil za jeden den třicet korun. Desetidenní známka by byla za 80 nebo 90 korun a celoroční permanentka za 300 korun. Srovnejme tyto částky se sjezdařským sportem,“ uvádí Miloš Picek.

K tomu, aby se funkční systém zpoplatnění běžeckých stop mohl nastartovat, jsou podle něj zapotřebí dvě základní věci – vytvořit právní prostředí, které zatím stále schází, a překonat vnitřní pocit, že běžky jsou sociálním sportem, který má být zadarmo.

autor: Jan Kopřiva
Spustit audio

Související