Bez pesticidů, umělých hnojiv a rašeliny. Přírodních zahrad je v Česku už více než 850
Už více než 850 míst v Česku má statut přírodní zahrady. Ty vynikají svou ekologickou strukturou, nepoužíváním chemických přípravků a lépe dokáží čelit třeba stále častějšímu suchu. Spoluzakladatelka projektu Přírodní zahrada Martina Petrová se ekologickému zahradničení věnuje přes čtvrtstoletí. Když s ním začínala, nechala se inspirovat v sousedním Rakousku.
Základním principem přírodních zahrad je absolutní vynechání tří prostředků – pesticidů, umělých hnojiv a rašeliny. „To jsou kritéria, přes která, jak se u nás říká, vlak nejede. Co se týká využívání rašeliny k úpravě či obohacení půdy, nejde o to, že by snad rašelina byla nějakým způsobem škodlivá, ale je to zdroj, který považujeme za vyčerpatelný, respektive velmi pomalu se obnovující, takže se ho snažíme chránit,“ upřesňuje Martina Petrová.
Dále by neměly chybět takzvané prvky přírodní zahrady. „Třeba listnaté stromy, jezírka, suché zídky, domácí ekologicky cenné květiny a divoký koutek, kde podporujeme, aby se tam objevovali živočichové, kteří potřebují klid a nechtějí být rušeni. Divoký koutek, kde jsou kopřivy a podobné rostliny, uklízíme třeba jenom jednou za rok,“ popisuje Martina Petrová.
Další kritéria se podle ní týkají obhospodařování zahrady. „Jde o způsob, jak se o ni staráme, a že tam máme i užitkovou zahradu. Jsou stanovená kritéria pro mulčování, kompostování a další věci. Nemusíme ale vždy splnit úplně všechna, je to nastavené velmi hezky motivačně, stačí i částečné splnění,“ dodává.
Přírodní zahrady označují plakety s vyobrazením ježka. „Ježek je symbol užitečného živočicha, jehož přítomnost na zahradě podporujeme. Živí se třeba i slimáky, kteří jsou většinou zahradníků považováni za škodlivé, takže nám ježeček pomáhá udržovat na přírodní zahradě rovnováhu,“ vysvětluje Martina Petrová.
Celý rozhovor se spoluzakladatelkou projektu Přírodní zahrada Martinou Petrovou si pusťte v přehrávači výše.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
