Baťa mě chytil na schodech do náruče, vzpomíná s úsměvem absolventka jeho školy práce
„To bylo ještě ve staré budově, což byl první dům, který ve Zlíně Baťa postavil,“ vzpomíná na své náhodné setkání s legendárním podnikatelem Janem Antonínem Baťou Anna Fialová. Stále vitální dáma se narodila na jihu Čech, v Dražíči.
Na sklonku první republiky, ve svých patnácti letech, odešla na východní Moravu se učit do Baťovy školy práce. Po jejím absolvování pak nějakou dobu zůstala pracovat ve zlínské centrále obuvnického koncernu, než ji zas osud zavál zpátky do rodného kraje.
„Byla to taková cihlová budova s malými okny, která měla železné točité schodiště do poschodí,“ pokračuje Anna Fialová ve vzpomínání. „Já jsem běžela do práce, protože byl čas tak akorát. U Baťů byli rádi, když byl člověk čtvrt hodiny předem na pracovišti, že si všechno připravil,“ popisuje ranní shon.
Čtěte také
„Ty schody byly úzké, já se na ně dívala, abych nezakopla, a najednou jsem zvedla hlavu. Proti mně šel pan Baťa, rozevřel náruč, chytnul mě a povídá: To je spěchu, to je spěchu,“ směje se nečekanému setkání před více jak osmdesáti lety.
Později začala Anna Fialová pracovat v kanceláři v nové budově, v šestnáctipatrovém mrakodrapu, ve své době druhé nejvyšší evropské stavbě. V ní spatřila i pověstnou Baťovu prosklenou pracovnu ve výtahu, to když se podnikatel jednou v ní přijel podívat na práci do jejich patra.
V pořadu Jihočeši Anna Fialová vzpomíná nejen na léta strávená ve Zlíně, ale i na dětství na jihu Čech, začátek války a na výstavbu Baťovy průmyslové čtvrti v Sezimově Ústí.
Související
-
Císař se za nás přimluvil, líčí baronka, jak rodina našla po vyhnání ze zámku v Blatné azyl v Africe
Dvakrát utíkala Jana Germenis-Hildprandtová před komunismem. Nejprve jako malá holka, pak jako mladá žena. Dnes se baronka stará o zámek v Blatné, který byl rodině vrácen.
-
Ať se nejdřív přejmenuje soudruh Gottwald, řekl tatínek na návrh počeštit příjmení, vypráví historik
Petr Wittlich je kunsthistorik, emeritní profesor Univerzity Karlovy, autor celé řady monografií, třeba Česká secese, Bohumil Kafka – příběh sochaře nebo Horizonty umění.
-
Heda Vodičková vychovala tři generace zpěvaček. Přes třicet let spolupracovala se skladatelem Ebenem
Zpěvačka a sbormistryně dívčích pěveckých souborů Heda Vodičková působila v Třeboni a hlavně v Českých Budějovicích. A také se setkala se spoustou osobností ze světa hudby.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
