Barcarole, píseň benátských gondoliérů, se sladkým saxofonem Mnichovana Maxe Gregera a jeho dříve populárního orchestru

Max Greger starší byl v německy mluvících zemích a svého času i v bývalém Československu známým saxofonistou a kapelníkem. Měl sice převzít po rodičích prosperující řeznictví, ovšem nakonec se vydal ve stopách svého dědečka – nadšeného muzikanta.

Na mnichovské konzervatoři vystudoval hru na klarinet a saxofon. Po druhé světové válce se Max Greger stal společně se svým kamarádem, dalším známým německým kapelníkem, výborným klarinetistou Hugo Strasserem, průkopníkem nových směrů v oblasti taneční hudby.

Čtěte také

Populární Prague Cello Quartet včera a dnes, třeba v hitu kapely Coldplay Viva la Vida

V roce 1948 založil svůj první sextet, který rozšířil v druhé půlce 50. let na orchestr. A tehdy začíná období jeho dlouholeté popularity. V roce 1959 absolvoval Gregerův orchestr jako historicky vůbec první západoevropský band velké turné po Sovětském svazu. A mimo ostatní aktivity pilně natáčel desky.

Od 70. let se Max Greger stále více klonil ke standardní pop music. A zejména z této doby budeme v čerpat v úvodní části Vlídných tónů. Jedním z nich bude v podání orchestru Maxe Gregera  Barcarole, což je obecně píseň zpívaná benátskými gondoliéry. V tomto případě jde o instrumentální zpracování z opery Jacquese Offenbacha Hoffmannovy povídky.

Do druhé části pořadu přizveme Maxe Gregera mladšího, který vynikl jako pianista, autor i aranžér. Doprovázel plejádu německých zpěvaček a zpěváků a jamoval třeba s Horstem Jankowskim nebo Jimmym Woodem. A coby pianista natočil se svým otcem několik alb.

Zazní třeba skladba před časem populární rodinné irské skupiny Kelly Family An Angel, Anděl, ze společné desky otce a syna Gregerových Together – Sax and Piano, Společně – saxofon a klavír.