Asi nejznámější jihočeskou hasičku museli k nové roli nejprve trochu přemlouvat

2. září 2017

Co dělá mluvčí Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, asi tušíte. Ale věděli jste třeba, že do práce nesmí nosit příliš výrazné šperky nebo extravagantní účes? V dalším díle pořadu Co dělají představujeme práci mluvčí jihočeských hasičů Venduly Matějů.

Ta se ke své nynější profesi dostala podle svých slov víceméně náhodou. „Začínala jsem před dvanácti lety jako operátorka tísňové linky 112 a asi po třech letech mě oslovil pan ředitel, který hledal novou tiskovou mluvčí. Zprvu jsem odmítala a bránila se, protože jsem si neuměla představit, že půjdu před kameru a budu něco říkat. Dneska jsem ráda, že mě přemluvil,“ vzpomíná.

V současné době je tak Vendula Matějů zřejmě nejznámější členkou Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Rozhlasoví posluchači znají ze zpráv její hlas, televizní diváci i tvář.

„Dneska to beru jako součást práce, nedělá mi problém stoupnout si před mikrofon nebo před kameru. Prostě to k tomu patří a tak to je. Trochu mi ale dělá problém sledovat se, slyšet se a vidět se. Musím se ale na sebe koukat kvůli zpětné vazbě, abych viděla, jak to působí, jak se tvářím,“ dodává.

V uniformě se cítí dobře, je hrdá na to, že patří ke sboru, který lidé považují za užitečný a mají ho rádi. Pochvaluje si také novinku stejnokroje pro hasičky - pouzdrové šaty. „Jsou super, musím říct, že nám je závidí i policistky. Troufám si říct, že sluší opravdu každému,“ říká.

K uniformě pak ale musí volit střídmé doplňky. „Jako tiskoví mluvčí jsme trochu omezeni tím, že jsme vidět v médiích a máme působit seriózním dojmem. Nesmíme mít výrazně barvené vlasy nebo třeba velké visací náušnice. V tomhle také máme pravidla a já je dodržuji,“ doplňuje.

Vendula Matějů zřejmě i díky svému přirozenému naturelu nepatří k tomu typu mluvčích, kteří sedí v kanceláři a čekají, až za nimi informace přijdou. Chodí jim sama naproti, a to doslova.

Na základně v Českých Budějovicích pracuje převážně v mužském kolektivu. „Je příjemné být tady ženou, ale zase na druhou stranu člověk musí očekávat i různé jedovaté vtípky a narážky. Musela jsem si své místo také trochu vybojovat, protože třeba výjezdoví hasiči se ptali, proč vůbec máme mluvčí. Ale i pro ně má teď význam, že vlastně prodávám jejich práci a jejich zásluhy, že ukazuji to, co oni umí,“ uzavírá Vendula Matějů.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.