Asi 300 štírů má doma student Lukáš Libert

Tyto prehistorické živočichy chová dva roky. V krabičce přinesl ukázat veleštíra Petersova a překvapivě ho vzal do ruky. „Buď ho vyndávám pinzetou, protože je to bezpečnější, nebo se rozhodnu ho vyndat holou rukou, ale to jen když si věřím a troufnu si na to. Tito veleštíři totiž nejsou významně jedovatí,“ říká.

Povaha těchto štírů je klidná, nevykazují žádnou agresi. Pinzeta je ale může rozčílit, to potom roztáhnou klepeta a postaví se do bojové pozice. Jedovatí štíři dokáží ocasem svou kořist usmrtit. „Právě mohutný ocas a malá klepítka jsou hlavním znakem nejjedovatějších druhů,“ vysvětluje Lukáš Libert.

8 fotografií

Pokud na štíra posvítíte UV lampou, svítí. „Tak se v přírodě hledají. Svítí díky betakarbonylu,“ připomíná chovatel. Tato látka je chrání před predátory a také přitahuje jejich oblíbenou potravu – můry.

Četnost rozmnožování se u štírů odvíjí od velikosti. Menší druhy můžou mít mláďata až čtyřikrát ročně, větší většinou jen jednou. Samice se dokáže oplodnit sama, bez samce – říká se tomu partenogeneze.

Pokud se rozhodne přizvat k rozmnožování samečka, jejich námluvy vypadají jako souboj. „Chytnou se klepety, jako že se přetahují. Sameček potom uvolní spermaváček a samička ho vcucne do sebe,“ popisuje štíří rituál Lukáš Libert. Samička může samečka při námluvách i zabít, proto ho chovatelé po oplodnění hned z terárií odebírají. Když se páření podaří, mláďata ze samice vylezou na záda, kde se dovyvinou. Larvy se po týdnu svléknou a jsou samostatné.

Lukáš Libert chová celkem deset druhů štírů. Doma má čtyřicet dospělých jedinců a asi 200 mláďat. Rozhovor si poslechněte v magazínu Máme rádi zvířata. Dále nabízí informace o selhání ledvin u psů a koček a také povídání o datlech a datlování.