Antonín Pelíšek: Zvonky štěstí

27. prosinec 2021

Měl jsem zase jednou štěstí. Cestou od zastávky trolejbusu mě jen náhodou nepřejel cyklista. Oba jsme využili trasu, která je chodníkem pro pěší a cyklostezkou zároveň, jenomže kolo se přiřítilo neslyšně za mými zády.

Skoro mě srazilo, když jsem ustoupil o pár centimetrů stranou vyhýbaje se kaluži. „Pozóor,“ zařval jeho řidič, čímž mě uvedl do ustrnutí. Ta podmíněná reakce mě zachránila.

Kolo i s mohutným mužem prosvištělo okolo a pouze se mi otřelo o bundu. Šťastně jsem si oddechl, protože kinetická energie by byla v takovém případě přímo zničující.

I s takovým malérem už mám zkušenosti, a to, když mě před pár lety povalil na zem cyklista na chodníku před budějovickými Masnými krámy. Na zemi jsme skončili oba dva. „Nestalo se vám něco?“ oprašoval si jezdec oblečení a bez dalšího slova zmizel v davu.

Od té doby vím, že kolo na chodníku přibližující se zezadu, je nebezpečná tichá zbraň. Podobně je tomu i s koloběžkami, zvláště elektrickými. Tak mě napadá, jakou prozíravost měli naši předci, když jízdní kola vybavovali zvonky na řídítkách.

Lidé jezdili v poměrně klidném provozu, a přesto na sebe zvonili. Pamatuji z dětství také dámská kola vybavená pestrobarevnými chrániči drátů, aby se do nich nedostala sukně, nebo chrániči řetězů pro cyklisty v kalhotách. V dobách, kdy kolaři ještě nevěděli nic o helmách na hlavách.

Při dnešní bujné legislativě počítám, že brzo vznikne vyhláška předepisující přilby pro chodce. Domnívám se, že přitom by stačilo jediné. Vrátit se k osvědčeným zvonkům, znamenajícím někdy i štěstí.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...