Antonín Pelíšek: Zvonky štěstí
Měl jsem zase jednou štěstí. Cestou od zastávky trolejbusu mě jen náhodou nepřejel cyklista. Oba jsme využili trasu, která je chodníkem pro pěší a cyklostezkou zároveň, jenomže kolo se přiřítilo neslyšně za mými zády.
Skoro mě srazilo, když jsem ustoupil o pár centimetrů stranou vyhýbaje se kaluži. „Pozóor,“ zařval jeho řidič, čímž mě uvedl do ustrnutí. Ta podmíněná reakce mě zachránila.
Kolo i s mohutným mužem prosvištělo okolo a pouze se mi otřelo o bundu. Šťastně jsem si oddechl, protože kinetická energie by byla v takovém případě přímo zničující.
I s takovým malérem už mám zkušenosti, a to, když mě před pár lety povalil na zem cyklista na chodníku před budějovickými Masnými krámy. Na zemi jsme skončili oba dva. „Nestalo se vám něco?“ oprašoval si jezdec oblečení a bez dalšího slova zmizel v davu.
Od té doby vím, že kolo na chodníku přibližující se zezadu, je nebezpečná tichá zbraň. Podobně je tomu i s koloběžkami, zvláště elektrickými. Tak mě napadá, jakou prozíravost měli naši předci, když jízdní kola vybavovali zvonky na řídítkách.
Lidé jezdili v poměrně klidném provozu, a přesto na sebe zvonili. Pamatuji z dětství také dámská kola vybavená pestrobarevnými chrániči drátů, aby se do nich nedostala sukně, nebo chrániči řetězů pro cyklisty v kalhotách. V dobách, kdy kolaři ještě nevěděli nic o helmách na hlavách.
Při dnešní bujné legislativě počítám, že brzo vznikne vyhláška předepisující přilby pro chodce. Domnívám se, že přitom by stačilo jediné. Vrátit se k osvědčeným zvonkům, znamenajícím někdy i štěstí.
Související
-
Antonín Pelíšek: Máme plné ruce
Už máte nakoupeno? Ta otázka mě napadá v době adventní, když vidím v obchodech dramatické obličeje řidičů nákupních vozíků, jak tlačí svou káru vstříc vánočním svátkům.
-
Antonín Pelíšek: Vaření
Téma vaření je dnes fenoménem probíraným ze všech stran. V poslední době se stalo v mnoha domácnostech hitem pomalé pečení. Je to tak.
-
Antonín Pelíšek: Žasnu, tedy jsem
Možná dětinštím, ale v poslední době mě stále častěji přepadá úžas nad věcmi, zážitky nebo nad událostmi a lidskými projevy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
