Alpaky ze Žabovřesk dělají lidem radost, vyrábí černé zlato a ještě slouží vědě
Dokáží pohladit po duši, mají roztomilý kukuč, hebkou srst, co zahřeje, a jejich trus dokonale pohnojí zahrádku. Alpaky chová Dagmar Dvořáčková v Žabovřeskách na Českobudějovicku. Její zvířata rozdávají radost třeba v zařízeních pro seniory, ale také pomáhají vědě.
„To je šéfová Růženka, zástupkyně Julinka a Bělinka,“ ukazuje Dagmar Dvořáčková své tři lamí slečny. „Růženka je velitelka, ta jde vždycky první a rozhoduje. Pak je dvojka Julinka a až třetí Běluška, která pokorně čeká, co na ni zbyde,“ dodává.
Své lamy často vodí do výběhu i bez vodítka. Zvířata jsou zvyklá na vycházky a návštěvníky, protože do Žabovřesk za nimi jezdí lidé na alpakaterapii. „Přijíždí sem lidé z celé republiky. Nejde o to nachodit tu kilometry, ale jde o kontakt s tím zvířetem a uklidňující dotyk s jeho jemnou vlnou. Je to zpomalení, které všichni potřebujeme,“ popisuje Dagmar Dvořáčková.
Sama pak lamy vozí třeba do zařízení pro seniory. „Je to taková skupinová alpakaterapie. Senioři si poslechnou něco o těch zvířatech, podívají se na ně, pohladí si je a jsou udiveni, že takové zvíře může přijít za nimi třeba až na pokoj,“ říká.
Nebezpečím může být pro alpaky nevhodné krmení a neukázněnost lidí, kteří se pohybují okolo jejich výběhu. „To je můj velký strach. Pečivo je pro ně velice nebezpečné a krmení může mít fatální následky, protože alpaky mají jemný zažívací systém a pečivo prostě nedokážou zpracovat. Celoročně musí dostávat přísun sena kvůli trávení a speciální granule,“ upozorňuje Dagmar Dvořáková.
Ve výběhu chovatelka shromažďuje bobky. „Říká se jim černé zlato. Je to perfektní hnojivo díky způsobu trávení alpak. Jejich exkrementy se používají v zahradě k obohacení půdy o všechny živiny, třeba fosfor a vápník,“ vysvětluje.
Její alpaky pomohly ale i vědě. „Souhlasila jsem s tím, že darujeme krev pro vědecké účely. Na přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity zkoumají protilátky, které jsou obsažené v krvi alpak. Využívá se to k diagnostice různých nemocí, v tomto případě virové klíšťové encefalitidy,“ doplňuje Dagmar Dvořáčková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






