Adalbert Stifter: Vítek. Přemyslovská hra o trůny v podání Otakara Brouska staršího
Vychován na dvoře pasovských biskupů vydává se odvážný mladý Vítek roku 1138 z Pasova na cestu do Čech. Poprvé vidí mladičkou Bertu z Jugelbachu, ale putuje dál do Prahy, kde mám být zvolen nástupce umírajícího knížete Soběslava I. Stojí na straně knížete Vladislava, který ho později obdaruje pozemky. Vítek si bere Bertu za ženu a stává se zakladatelem nového šlechtického rodu.
Rozsáhlý historický román Adalberta Stiftera (1805-1868) vycházel pod názvem Witiko v letech 1865 až 1867, tedy na samém sklonku autorova života, který na knize pracoval dlouhých dvacet let. Čtenáře přenese do první poloviny 12. století, kdy v Čechách svádí Přemyslovci boj o moc.
Dílo o známém rodu a slavném čase českých dějin věnoval Stifter svým krajanům a městu Praze, přičemž na pražský magistrát svoji nejobsáhlejší knihu skutečně zaslal. Když krátce po dokončení románu v lednu roku 1868 zemřel, nevěnoval mu žádný z významných českých časopisů nekrolog, pouze Pražský deník přinesl v rubrice Rozmanitosti zprávu, že „v Linci zemřel v úterý německý spisovatel, školní rada Vojtěch Stifter, jenž byl v Horní Plané v Budějovicku narozen a mnoho povídek ze života v Čechách sepsal“.
Německá kritika Stifterovi vytýkala, že oslabuje rakouské vlastenectví, že jeho látka obsahuje příliš nepřátelských tendencí vůči Němcům a že celkově straní Čechům už jen tím, že z jejich dějin přibližuje období, v němž postavení rakouského národa bylo slabé.
O téměř šedesát let později se nad „nepřijetím“ Stifterova zásadního románu při příležitosti jeho nového vydání v roce 1921 pozastavil rakouský spisovatel Stefan Zweig: „...Každému rozumnému člověku zřejmá hanba, že po padesát let byla jakoby nezvěstná jedna z nejkrásnějších knih rakouské, německé literatury...“
Staré Rakousko podle něj nikdy nerozpoznalo pravou cenu Adalberta Stiftera, a zřejmě ani Češi si neuvědomují, že „právě v tomto tisícistránkovém románě jsou – jako v žádném jiném jejich díle – vylíčeny historické děje Čech, patriarchální mrav, ryzost a síla jejich praotců. A já se domnívám, že příliš nepřeháním, když řeknu, že Witiko je v jistém smyslu pro český národ něčím na způsob tiché Iliady, něžnou a nenásilnou, mnohdy idylickou a přece vždy dojemnou písní o Nibelunzích“.
Patnáctidílná rozhlasová verze románu Vítek vznikla v roce 2005. Košatý příběh z raného středověku načetl herec a dabér Otakar Brousek starší.
Související
-
Nejen Blaník. Až bude nejhůř, rytíři prý vyjedou i od Javorníku, říká autor knih o záhadách Šumavy
Tajemství, záhady, poklady hmotné i nehmotné povahy a také atmosféru a energii míst na Šumavě a v Pošumaví mapuje historik, spisovatel a kriminalista Jan Kaše.
-
Před sto lety začala Horní Planá používat český název. K výročí tu odhalili lavičky dvou spisovatelů
Vypadají jako gauč a otevřená kniha. Na dvě nové pamětní lavičky spisovatelů Adalberta Stiftera a Ivana Nového mohou usednout turisté v Horní Plané na Českokrumlovsku.
-
Panenská příroda, ale dráty na dohled. Demokracie není samozřejmost, připomíná kniha Jiřího Šestáka
Covidová pauza mu dala prostor psát. To, co kdysi rozepsal, divadelník, politik a pedagog Jiří Šesták v roce 2021 dokončil. Teď už má v tisku pokračování knihy Cesta jinam.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
