51 hodin bez elektřiny. Nezbývá než sedět a čučet do tmavého blba
Je to taková naprostá samozřejmost. Stmívá se, přijdu k vypínači, máčknu a místnost se přívětivě rozsvítí. Jenže nedávno jsme už podruhé v poměrně krátké době kvůli přírodnímu živlu zvanému vichřice, nebo snad dokonce orkán, zažívali něco úplně jiného.
Světlo sice zpočátku příjemně svítilo, doma bylo teplo a útulno, ale venku to zlověstně foukalo. A najednou blik a rázem bylo po útulnosti. Světlo zhaslo, topení chladlo a doma bylo čím dál tím méně přívětivě.
Uvědomovali jsme si, že tady končí sranda. Bylo jasné, že vítr tak jako před časem opět polámal stromy, ty napadaly na dráty elektrického vedení a bylo po hehe.
My to doma přežíváme docela dobře. Máme kromě elektrického i topení na dřevo, sporák na propan butan a mimo normálního i chemický záchod. No a pro spojení se světem tranzistorové rádio na baterky.
Někteří kamarádi ve vsi ale měli velké problémy. Mají totiž dokonale elektrifikované domácnosti a nešlo jim tudíž vůbec nic. Jeden z nich mi při nákupu, mimochodem obchod fungoval také pouze omezeně a to ještě díky elektrocentrále místních dobrovolných hasičů, kteří zachraňovali mrazáky, položil otázku, jak doma fungujeme?
Povídal: „Já mám zimu, uvařit si nemůžu ani kafe, u mobilu i počítače mi došla baterka, a tak sedím a čučím do tmavého blba. Hrůza!“ Řekl jsem mu, jak jsme na tom my. Opáčil: „No jo, to já se musím taky připravit na válku.“
Pokud se vám zdá to, co říkám, přehnané, pak vězte, že po předposlední vichřici jsme byli bez elektriky 51 hodin a při té nedávné 29.
Přitom jsem si uvědomil, jak jsme na elektřině závislí. Bez ní prostě nejde vůbec nic. Většina lidských vymožeností s ní naprosto počítá a bez ní jsou lidé jako ochrnutí. Vezměme si třeba mrakodrapy a nefungující klimatizaci a výtahy.
Prostě jsem rád, že už zase cvaknu vypínačem se slovy „budiž světlo“ a ono je. Ale až zase přijde podobná větrná smršť, což se tady u Lipna stane snadno, opět si uvědomíme, jak jsme proti přírodě, kterou se stále snažíme regulovat a řídit, malí a bezbranní.
PAVEL KRONEISL
Publicista, celý svůj profesní život spojil s českobudějovickým rozhlasovým studiem, kde pracoval především jako sportovní redaktor. Jeho hlas určitě dobře znají milovníci rozhlasových přenosů z hokeje a fotbalu. Dnes žije Pavel Kroneisl na Lipensku.
Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu. Psané sloupky si můžete přečíst ZDE.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.