201 schodů vede do podzemí dělostřelecké tvrze Skutina. Bunkry má spojit nový skalní odstřel
Tvrz Skutina v Orlických horách patří k těm méně dobudovaným, přesto ročně přiláká až 5 000 návštěvníků. Láká je především vybavení bunkru. Dvoupodlažní srub má vše od dobových zbraní až po sociální zařízení. Srdcem bunkru je střelecká místnost. Je zde dobový protitankový kanon spojený s kulometem, druhá střílna je osazena dvojčetem těžkých kulometů.
Dnes se budeme toulat naší vojenskou a předválečnou historií a pozveme vás na další místo v našem kraji, které nám ji připomíná. Budou to Orlické hory a konkrétně prostor Kóty 737 Skutina u obce Sedloňov v Orlických horách. Tam nás vezme Josef Balcar, který se tam o stejnojmennou tvrz Skutina stará. Už k vám přijeli letos první návštěvníci?
Už jezdí od května. Už jsme zahájili sezónu. A teď o prázdninách je otevřeno každý den. Takže mohou všichni zájemci přijet.
Čekáme na stavební povolení, abychom bunkry propojili. Jedním by se slezlo dolů a druhým vyšlo nahoru. Skála se musí rozstřílet jako v roce 1938.
Josef Balcar, správce tvrze Skutina
Tvrz Skutina je tedy na té naší severní hranici, jako součást velkého obranného systému budovaného těsně před druhou světovou válkou. Jak je vlastně Skutina velká?
Skutina měla být původně zhruba středně velká. Dva pěchotní sruby s dělostřeleckou točnou a výsuvnou věží. Minometný srub, dělostřelecký srub a vchodový objekt. Byly samozřejmě větší tvrze, ale jako u většiny se ani Skutina nedostavěla.
Protože přišla Mnichovská dohoda v roce 1938, kdy vojáci museli tyto stavby opustit. Tak co se stihlo postavit? Protože Hánička, sousední tvrz, když to tak řeknu, tak se stavěla nějakých 22 měsíců a prostavělo se tam snad 22 milionů korun. Jak to je tedy se Skutinou?
Dělostřeleckou tvrz Skutina vyhrál ve výběrovém řízení doktor inženýr Karel Skorkovský. Vyhrál výběrové řízení 18. listopadu 1937. Podepsal smlouvu, že celou tvrz postaví za 24 měsíců. Stavební práce na Skutině zahájil hned 14. prosince 1937. Ze 6 objektů se mu nakonec podařilo postavit pouze dva a vyrazit zhruba 70 procent podzemních chodeb. Ostatní objekty už se nepodařilo vybetonovat, tam zůstaly pouze šachty a podzemí je na 4 místech neproražené. Protože když přišla Mnichovská dohoda a nemělo dál cenu onu dělostřeleckou tvrz budovat. Stavební práce po Mnichovské dohodě všechny skončily.
Kolik tam mělo být vojáků?
Posádku mělo tvořit něco málo přes 400 mužů. Byla trošku flexibilní, protože někteří ti lidé byli předpolní, jako dělostřelečtí pozorovatelé a potom se měli stáhnout do tvrze v případě, že by to dokončili.
Dělostřelecká tvrz s něžným dívčím jménem Hanička letos oslaví 80. narozeniny
Přesuneme se do Orlických hor kousek za Rokytnici a přiblížíme vám objekt, který patřil do systému československého opevnění budovaného ve 30. letech minulého století na severní hranici proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Je to pevnost Hanička.
Měla se tedy Skutina překrývat palebnou silou, když to tak řeknu, vějířovitě, právě s Haničkou na jedné straně a s Dobrošovem na straně druhé?
Dělostřelecký srub je dokonce i tím směrem natočen, aby překryl dělostřeleckou tvrz Dobrošov a všechny pěchotní sruby mezi Dobrošovem a Skutinou. A dělostřelecká otočná věž, pokud by tam stála, tak by se částečně překrývala s dělostřeleckou tvrzí Hanička. Na Haničce dělostřelecká otočná věž už stála a měla stát ještě jedna na Skutině. Palební vějíře se v obou dvou tvrzích protínaly.
Byla tedy vůbec na Skutině někdy vojenská posádka? Nebo tam byli jen dělníci?
V roce 1938 oba dva pěchotní sruby dostaly posádky. Ten náš, který slouží jako muzeum, měl velitele Slováka. Jmenovat se Ján Kuklíš. A druhý objekt, který vybetonovali v srpnu, měl velitele objektu Čecha, ten se jmenoval Josef Trunes.
Když se k vám člověk přijde podívat do muzea, tak vybavení kulometů a tak dále, je to skoro jakoby se zastavil čas.
Vybavení uvnitř objektu se nám podařilo poshánět víceméně po celé Evropě. Museli jsme jít na západ, protože jsme věděli, že tam, kde byla německá armáda, nechali něco z českého a slovenského pohraničního opevnění. Protože oni když budovali ten atlantický val a začalo jim téct do bot, tak používali všechno možné z toho českého opevnění. Německá okupační správa z toho nakázala sebrat všechny kovové věci a co šlo použít, tak použili ve svých pevnostech.
Čtěte takéDělostřelecká tvrz Skutina v Orlických horách
Jak vy jste se k tomuto vašemu velkému koníčku vůbec dostal? Protože vy už to děláte 20 let. Staráte se o tvrz Skutina. Je tedy ve vašich soukromých rukou?
Ono to začalo tak, že jsem od jedné paní z Nového Města nad Metují dostal ten pozemek okolo bunkru a pozemek pod bunkrem. Protože jsem ji řekl, že se o to zajímám a že bych ten bunkr chtěl pomalu ale jistě předělat na muzeum. Ona se tomu podivovala a řekla, že pokud ji pomůžu vyřešit dědické řízení, protože už byla invalidní, tak že mi ten pozemek a okolo všechny pozemky kolem bunkru dá, když to předělám na muzeum.
Takže to se povedlo. V jakém stavu to tenkrát všechno bylo? V jakém stavu to tam tenkrát převzali?
V podstatě ten bunkr utekl německým dělostřeleckým zkouškám, protože stál mezi budovami. Němci měli smůlu, nemohli do něj střílet. Takže všechny kovové věci, který tam zbyly a šly odmontovat, tak německá okupační správa sebrala a jelikož byl bunkr nedokončený, tak se pomalu ale jistě naplnil vodou. Protože odpadní trubky, které tam byly a šly vykopat a sebrat, tak všechno sebrali. Kanalizace se ucpala a tak se bunkr pomalu naplnil až úplně po vrch celý vodou.
Pojďte se podívat do nepřístupného podzemí pevnosti Dobrošov. Díky odvážlivcům s kamerou
Není to tak dávno, co jsme si povídali o pevnosti Dobrošov a představili jsme vám tuto součást našeho prvorepublikového obranného opevnění podél česko-polské hranice. Jeden řopík na Babí u Náchoda se nedávno podařilo také partě nadšenců zpřístupnit. Kolem těchto staveb se stále děje něco zajímavého. Chystá se například film o nepřístupných chodbách právě v Dobrošově.
Tedy první, co jste museli tenkrát udělat, bylo zbavit se vody. Co tedy u vás uvidíme, když se přijedeme podívat. Ve srubu U stodoly je tedy muzeum.
Tam je muzeum a v případě, že se přijedete podívat na prohlídku, tak je to pěchotní srub. On má takový podivný vstup. Musí se tam vlézt takovou malou díru jen metr na metr. A v případě, že přijdete dovnitř, tak ve spodním patře v jedné místnosti, kde začíná prohlídka, jsou víceméně plány dělostřelecké tvrze, jak by vypadala, pokud by ji stavebně dokončili a co z nich do současnosti zbylo. Pak prohlídka pokračuje do místnosti umývárny. Ta byla víceméně velice sparťansky zařízená na tu dobu. Měli tam dokonce záchod, který se musel vynášet, protože měli malou osádku. Bunkr měl osádku pouhých 19 mužů a jelikož se na opevnění šetřilo, ukazovalo se to jako velmi nákladná věž ta výstavba, tak měli záchod, který se vynášel. Ta nádoba měla 40 litrů a když se naplnila, tak se musela vynést z bunkru ven. Vodu tam měli pouze studenou. Dole ve spodním patře je ještě místnost pro radiostanici. Tam byl člověk, který víceméně u ní musel stále sedět a obsluhoval ji a poslouchal, co se kde děje. Protože to radiové spojení bylo hodně důležité pro to opevnění. A ve spodním patře byla ještě ubikace mužstva.
A tohle všechno je tedy plně vybavené, krásně zařízené. Pojďme se ještě podívat do podzemí, protože tam vede šachta, kolik je to schodů, přes 200?
Z horního patra dolů do podzemí je to 201 schodů. Pokud tam někdo půjde ze spodního patra, tak jich je 186.
Vy prý máte v plánu pustit se po těch 80 letech znovu do stavby podzemního propojení dvou objektů, těch dvou srubů, které nebylo nikdy dokončeno. Kolik je to metrů, kdybyste tu chodbu prorazili?
Mezi pěchotními sruby se nepodařilo tu podzemní chodbu dokončit. Trošku nám tam ty plány haprují, že přesně nemáme změřenou kótu z druhého objektu, jelikož ten je ještě zatopený. Mělo by to být mezi 20 až 27 metry, ten nedodělek.
A chcete se do toho pustit? Protože pak by vznikl prohlídkový okruh tak, že by se jedním bunkrem slezlo dolů, prošlo tou chodbou a druhým zase vyšlo nahoru. To by bylo pěkné.
V současnosti čekáme na stavební povolení. Až se to vyřídí pro Báňský úřad a stavební úřad, abychom mohli začít práce v podzemních chodbách. Musí se to rozstřílet stejně, jako to rozstříleli v tom roce 1938.
Přijeďte se tedy na Skutinu podívat. Je to asi 300 metrů vlevo od silnice ze Sněžného do osady Polom. Tam najdete pěchotní srub Ms48 U stodol, který už vás bude do podzemí a krásného muzea lákat. Pozval vás Josef Balcar. My moc děkujeme za připomínku naší velké vojenské historii.
Související
-
Stachelberg, největší dělostřelecká tvrz v Čechách. Jako dvanáctipatrový panelák otočený do země
Dělostřelecká tvrz Stachelberg na Trutnovsku letos poprvé otevře brány o měsíc dříve než je běžné. První letošní návštěvníky přivítá už na Velký pátek 30. března.
-
Pěchotní srub Březinka na Náchodsku je kompletně vybaven původním zařízením a zbraněmi
V běloveském pevnostním skanzenu v Náchodě začala hlavní turistická sezona. Bunkry jsou o prázdninách otevřené každý den. Do jednoho ze srubů zašla reportétka Jana Házová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
