Věra Hlaváčková: Paměť

15. listopad 2021

Bohužel se věkem všechno opotřebovává, znáte to... klouby, zrak, močová trubice, ale nejhorší je ta paměť.

Vždycky jsem si špatně pamatovala jména, ale teď už mám problémy oslovit své kolegy a s těmi, co jsou u nás noví, zůstávám jen u „ahoj“ a čekám, kdo je osloví první. Nejhorší je, když někoho potkáte, on vás srdečně pozdraví a vy vůbec nevíte, kdo to je a kam ho zařadit.

Ted jsem si kupodivu vzpomněla na vtip: Potkají se dva staříci po šedesáti letech od maturity, chvíli se na sebe dívají a pak ten jeden povídá: „A kterej ty seš?“ A ten druhej po chvíli odpoví: „A dokdy to potřebuješ vědět?“

Tak, tak špatně na tom zatím nejsem, ale stalo se mi, že jsem si v pekárně stoupla do fronty a když na mě přišla řada, tak jsem nějak zazmatkovala a nebyla jsem schopna pojmenovat tu věc, kterou chci. „Víte, já chci takovou tu kulatou věc, co je v ní marmeláda,“ snažila jsem se. A tři lidi za mnou ve frontě radostně zvolali...KOBLIHU.

Asi byli šťastní, že si vzpomněli a že se na ně ještě dneska dostane.

Pořídila jsem si prášky na podporu mozkové činnosti. Hned jsem se cítila lépe, a tak jsem je čtyři měsíce zobala, až došly. Přišla jsem do lékárny, že potřebuji pomoc. „Víte, měla jsem prášky na paměť, bohužel jsem vyhodila krabičku, ale  dlouho jsem je brala, jsou skvělý, ale nemůžu si za boha vzpomenout, jak se jmenujou.“

autor: Věra Hlaváčková | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.