Velká prázdnota. Fanoušci Dynama ještě teď koušou prohru ve finále

„Trávíme to blbě. Ale už jsem s tím tak nějak srovnaný. Když to pan Dědek převzal, tak jsem říkal, že na titul jsou potřeba minimálně tři sezóny. Letos jsem tomu hodně věřil, ale pak jsem si uvědomil, jak to je. Příští rok to dáme,“ tvrdí šéf Dynamo Fans Michal Rosenberger.

Buben pod zámkem

Na docenění stříbra je podle příznivců pořád ještě brzy. „Ambice tady byly obrovské, fakt jenom nejvyšší. Bolí to a člověk to pořád nějakým způsobem zpracovává. Ještě tomu dejme chvíli, ale asi si řekneme, že to je vlastně úspěch a budeme se těšit na další sezónu, která snad dopadne ještě líp,“ přidává se Daniel Jaroš.

Fanoušci HC Dynamo Pardubice|foto:Eva Horáková, Český rozhlas

A co bubeník Michal Doležal? „My jsme ten nedělní zápas kousali těžce. Přeneslo se to ještě do včerejšího dne, kdy tam byla velká prázdnota. Věřili jsme tomu. Ještě navíc sedmý zápas finále. Zklamání po tom, kdy se tam ten puk doklouzal do brány bylo velké. Bylo třetí místo, teď druhé a za rok už musí padnout první.“

Buben z kotle by po zisku titulu stoprocentně šel na Pernštýnské náměstí, pohyboval by se po městě při oslavách. „Tyhle myšlenky absolutně opadly. Teď je zamčený na stadionu.“

Když se hraje, jde všechno stranou  

Jakmile začne zápas, přepne bubeníkovi hlava do speciálního módu. „Jsou tam kolikrát momenty, kdy mi někdo říká, že jsme se o něčem bavili a ani nevím, že to tak bylo. Hokej si užívám. Není to tak, že když člověk bubnuje, nestíhá sledovat hru. Za ty roky, co to s klukama děláme, tak jsme už našli nějakou symbiózu, aby šlo všechno, i když je to někdy těžké.“

Podle čeho se vůbec bubnuje? „Záleží na spíkrovi, který všechny pokřiky rozjíždí. My se pak chytáme na daný chorál. On to celé vede a my víme, na co jak bubnovat. V tomhle směru to máme zautomatizované. Snažíme se vymýšlet nové pokřiky a na ně rytmy. Většinou se to trénuje na venkovních zápasech, kde je menší skupinka lidí a líp se to mezi ně dostane. Na domácím zápase se to pak snažíme přenést na celou jižní tribunu.“

Lukáš Sedlák z Pardubic a Jan Mandát z Pardubic po prohraném posledním finálovém utkání|foto:David Taneček, ČTK

Hokej je pro Doležala rozhodně žrout času. Byť příjemný. „Kromě domácích zápasů a výjezdů se scházíme s bubeníky. Je tam i práce na bubnech z pohledu technického servisu. Letos jsme asi třikrát měnili blány. Letos bubnuju dvanáctou sezónu a ještě minimálně rok budu.“

Láska od dětství

Hlavní slovo ve fanouškovských aktivitách má podle Rosenbergera výbor. „Ten rozhoduje, co se nakoupí a všechno řídí. Když je nějaká velká věc, tak se ptáme lidí na sociálních sítích, co by chtěli oni. Třeba choreo bývá společná práce. Vždycky někdo přijde s návrhem, pak se to ale vyvíjí a nakonec je tam něco úplně jiného. Máme kluka, který nám to graficky zpracuje. Nejhorší je sehnat místo, kde se to udělá a lidi.“

Letos poprvé Dynamo Fans organizuje letní dětský tábor. „Chceme si vychovávat nové fanoušky. Veškeré informace o táboru jsou na našich stránkách. Klub taky míří na mladé lidi. I na tribuně jsme dali dětem bubínky, bubeníci tam stáli s nimi. Tohle pořádáme jednou za sezónu.“

Může pardubickým fanouškům spravit chuť domácí mistrovství světa? Pojedou tam vůbec? A nejsou už hokejem přesyceni? Poslechněte si celý rozhovor.