Říkali, že se spolčil s čertem. Rybníkář Krčín dokázal to, co nikdo jiný, protože byl velmi tvrdý

Nejznámějším českým stavitelem rybníků je Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zanechal toho v krajině také nejvíce. „Byl to člověk, který dopředu věděl, co chce udělat, a byl pro ten úspěch schopen učinit doslova všechno,“ říká Václav Rameš, ředitel Státního oblastního archivu Třeboň.

Už před ním působili v jižních Čechách neméně schopní lidé s podobnými nápady a umem, ale Jakub Krčín měl podle archiváře jednu velkou výhodu. „Stal se velice brzy regentem rožmberského dominia, tedy jeho šéfem, dokázal vytvořit fungující hospodářství, jehož prosperitu nebylo možno s minulými časy srovnávat, a také se stabilizoval rožmberský rod,“ vysvětluje.

Na rozdíl svých předchůdců Krčín měl peníze na stavby rybníků, protože si je dokázal sám vydělat. „Začal tím, že postavil mnoho mlýnů, pivovarů, budoval vodovody, dvory, pily, pěstoval chmel, vinnou révu, obilí a využíval těžbu z rožmberských stříbrných dolů,“ popisuje Václav Rameš.

„Když měl zisky, mohl si dovolit takový přepych jako stavění rybníků. Byl dobrým hospodářem, manažerem, ale to je jen jedna stránka jeho osobnosti. Ty lidské vlastnosti byly trochu horší,“ dodává archivář.

Hlavní výpusť rybníka Rožmberk

To, že Jakub Krčín dokázal postavit rybníky jako Svět nebo Rožmberk, vedlo i k tomu, že se o něm začaly vyprávět různé legendy. „Všichni říkali, že to mohl dokázat jenom ve spolku s čertem. Ty rybníky vznikly ve špatném terénu, každý kromě něj by si tam vylámal zuby,“ připomíná Václav Rameš.

Vysvětlení je však mnohem prozaičtější. Za všemi úspěchy se skrývala tvrdá práce. „On byl náročný k sobě i k druhým, a tam byl právě ten největší problém. Chtěl, aby ze sebe lidé dostali všechno, byl přísný a nekompromisní, stával se člověkem nepříjemným a jeho vystupování bylo arogantní,“ uvádí archivář.

Hlavní schopnosti Jakuba Krčína podle Václava Rameše nespočívaly ve vyměřování vodních děl. „To uměli i jiní, ale Krčín to dokázal skvěle zorganizovat. Měl jiné možnosti, mohl využít více lidí a práci měl zorganizovanou tak, že rybníkáři pracovali v rotách, bylo to jako na vojně. Kdo se provinil, se zlou se potázal. Říká se, že na hrázi stával i kat,“ líčí.

Čtěte také

Zároveň však dodává, že lidé, kteří pracovali na stavbách rybníků, nebyli žádní pokorní beránci. „Scházeli se tam bouřliváci, měli svou hlavu, takže když si vezmeme, s kým pracoval, musíme si poopravit pohled na něho. Dokázal je zvládnout a vytvořit z nich dokonale pracující mužstvo. Horší bylo, že svůj tvrdý postup si přenesl i do jednání s úředníky, jeho vlastností byla povýšenost, arogance,“ říká.

Jakub Krčín pocházel z Kolína nad Labem, narodil 18. července 1535, v neděli v pravé poledne. V létě 1559 se dostal do jihočeských Borovan, kde řídil hospodářství augustiniánského kláštera. Dařilo se mu natolik, že si jeho zdatnosti všiml Vilém z Rožmberka a povolal ho jako purkrabího na Český Krumlov.

V rekordním čase, za pouhých osm let své kariéry, byl Krčín jmenován nejvyšším úředníkem panství. V té době se také začal rozhlížet po třeboňské krajině, první rybníky vyměřoval už roku 1565, uvádí to třeboňský rožmberský kronikář Václav Březan.

Osobnosti Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan se věnuje další díl seriálu Za jihočeskými rybníky a rybníkáři v magazínu Máme rádi zvířata. Dále pořad přináší informace o zvířecích rekordech, které eviduje agentura Dobrý den z Pelhřimova, povídání o koroptvi a jejím nízkém stavu v naší přírodě a vše uzavírá kočičí příběh posluchače ze Žirovnice.

Spustit audio

Související