Při odvykání je nutné překonat fyzické příznaky abstinence, ale také se zbavit duševního rituálu

20. leden 2020

Druhá polovina ledna už nejspíš vytřídila naše novoroční předsevzetí na marná a vážně míněná. S těmi, která jsme zatím neopustili a která mají vážný charakter, se setkává Jan Tuček, primář psychiatrického oddělení Nemocnice České Budějovice.

Kouření

„Mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří snaha přestat kouřit. Jsou lidé, kteří si prvního ledna řeknou, že končí, típnou poslední cigaretu a už se na ni v životě nepodívají. Takhle silnou vůli ale každý nemá. Daleko obvyklejší scénář je ten, že si člověk druhého ledna jde pro novou krabičku,“ líčí lékař.

Vysvětluje, že nikotin je návyková látka, která vede k tělesné, ale i psychické závislosti. „Fyzické příznaky abstinence můžeme pomoci zvládnout podpůrnými nikotinovými prostředky, které malou dávku návykové látky do organismu dopraví,“ připomíná.

02402380.jpeg

„Ale tak jako tak si člověk musí projít nepříjemnými stavy, jako je nervozita, napětí, pocení, bažení. V mozku kuřáka se zmnožily dopaminové receptory, které teď jakoby křičí: Koukej nám dát nikotin, ať si můžeme svůj dopamin vyrobit. Nějakou dobu potrvá, než přestanou. Může to být týden, měsíc, ale u silné závislosti i celý rok,“ dodává.

Další otázkou je podle Jana Tučka návyk duševní. „Co najednou s volným časem, který vznikne tím, že přestaneme svůj zlozvyk provozovat? Chvilka na cigaretu byla příjemná přestávka, okamžik k zamyšlení, společenská záležitost… Byl to rituál,“ říká.

Při odvykání si kuřák musí uvědomit, co mu rituál přinášel, co při něm vlastně dělal a co jiného může dělat místo toho. „Můj dědeček začal mlsat, což bylo ale vyhánění čerta ďáblem. Sladké stimuluje stejná centra, jako když si zakouříme, čili pouze vytěsňujeme jednu závislost druhou. O tom, čím svůj cigaretový rituál nahradíme, musíme proto přemýšlet důkladněji,“ zdůrazňuje.

Alkohol

Ještě těžší, než zbavit se závislosti na nikotinu, je boj se závislostí na alkoholu. „Ten, kdo se k tomuto boji rozhodne, se musí připravit na příznaky z vysazení. Jde o pocení, třes, vnitřní neklid, touhu po alkoholu, někdy i halucinace,“ popisuje psychiatr Jan Tuček.

„Komplikované stavy řešíme hospitalizací. Na rozdíl od substituce při odvykání od nikotinu tady žádné podpůrné prostředky nemáme,“ dodává.

Člověk bude muset podle něj nejen vydržet nepříjemné tělesné stavy, ale také na sobě pracovat. „Předpokladem úspěšné léčby je, aby si pacient svou závislost přiznal. Aby si uvědomil, proč po alkoholu poprvé sáhnul  – zda jím chtěl snížit úzkost, jestli se jím chtěl začlenit do společnosti a podobně. No, a potom si musí odpovědět na otázku, co mu závislost bere. Často bere právě ony mezilidské vztahy, kvůli kterým možná s pitím začal,“ vysvětluje.

Čtěte také

Existují různé odvykací metody a názorové proudy, včetně kontrolovaného pití. Jan Tuček je ale zastáncem nulové tolerance. „Pravidelné pití, kterým si kompenzujeme nějaký problém, vede k závislosti. A nezáleží na tom, kolik alkoholu pijeme. Už jsme měli pacientku, která se dostavila s vážnými abstinenčními příznaky poté, co si přestala dávat jednu lžičku rumu do ranního čaje. Pravidelnost a dlouhodobost je cesta do pekel,“ komentuje.

Právě proto je podle něj potřeba odříci si návykovou látku jednou provždy. „Spousta dobráků vám řekne: Jedna sklenička tě nezabije. Není to pravda, zabije, obrazně řečeno. Člověk, který už někdy závislý byl, do závislosti znovu velice snadno spadne. Pro alkoholika je nebezpečná i rumová pralinka,“ varuje.

Léky

Nově, ale o to častěji se v psychiatrických ordinacích objevují případy zneužívání léků. „Jde o léky na úzkost, na bolest i na spaní. Tato závislost je záludná v tom, že léky poprvé dostanete z rukou lékaře, považujete je za bezpečné,“ říká psychiatr Jan Tuček.

Při dlouhodobém užívání už ale bezpečné nejsou. Dobrou zprávou je, že i po letech existuje cesta ven. Buďto okamžitým přerušením užívání a „překousnutím“ toho nepříjemného, co následuje, anebo postupným vysazováním – tak, jak si tělo pomalu navyklo, si postupně zase odvykne.

„S jedním pacientem jsme poslední tabletku vysadili asi po dvou a půl letech. Dnes je zcela bez závislosti. Jde to. Je potřeba se nevzdávat a zkoušet to a zkoušet,“ uzavírá lékař.

Spustit audio

Související