Prázdný vůz má nabranému ustúpiti. První dopravní předpisy vznikaly už ve 14. století

Stejné příjmení není v případě těchto dvou mužů úplně náhodné. „Příbuzní jsme, i když velmi vzdáleně. Naši společní předkové žili v 19. století,“ prozrazuje Václav Kovář.

Z pohledu archiváře Daniela Kováře není století zas tak dlouhým časovým úsekem. „My sice máme společného předka o nějaké čtyři generace zpět, ale všechny generace předtím jsou naši společní předkové, kteří nejméně 200 let hospodařili na gruntě ve Hvozdci u Lišova,“ uvádí.

Václav Kovář je krajským koordinátorem Besipu, Daniel Kovář ředitelem Státního okresního archivu České Budějovice. Společným tématem tak pro ně je historie dopravy.

Podle Daniela Kováře se první dopravní pravidla objevují už v textu středověkého městského práva ze 14. století. „V dokumentu z období kolem roku 1370 je třeba odstavec o tom, kdo má přednost, když se potkají dva vozy na úzké cestě nebo na mostě. Píše se tu: Prázdný vůz má nabranému ustúpiti, tedy prázdný dává přednost naloženému. Pakliže jsou oba naložené, má ustoupit ten méně naložený,“ čte archivář.

Stará pravidla jsou podobná dnešním

Václava Kováře tento dokument překvapil. „Já osobně jsem si myslel, že předpisy o provozu na komunikacích se začaly objevovat až v době rozvoje motorismu. I tohle staré ustanovení ale v podstatě odpovídá znění dnešní zákona, kdy v případě, že není zřejmé, které vozidlo má přednost, tak musí uvolnit cestu vozidlo, pro něhož je to snazší a méně nebezpečné,“ komentuje.

Předpisy ze 14. století dále například upozorňují na ohleduplnost vůči chodcům a jezdcům na koni: „Jestli jsú v jednej cestě neb na jednom mostě, vůz má spokojen státi, dokud všecky přejdú. A který vůz na most přijde prve, ten má prve jíti přes most.“

I to se podobá dnešním pravidlům silničního provozu. „Je vidět, že pravidla mají svoji logiku, a ta trvá po staletí,“ říká Václav Kovář.

Čtěte také

Z centra Budějovic měla na hřbitov jezdit parní tramvaj s unikátním vozem pro rakev

Dále je v budějovickém archivu dochován výtah zdejší městské policie z všeobecně platných pravidel pro automobilový provoz z roku 1905. Obsahuje například paragrafy týkající se řidičského oprávnění, už tehdy bylo stanoveno, že vozidlo nesmí řídit osoba mladší 18 let, nebo povinnost mít na vozidle poznávací značku.

30. léta minulého století pak znamenala vzestup motorizace v naší republice a přinesla s sebou už jasné zákony. Vznikaly také autoškoly, jejichž výuka byla podle dobových pramenů přísně sledována.

„Pro mě bylo překvapivé, že v Praze, kde se za první republiky zvyšoval počet obyvatel a docházelo v poměrně krátké době až k dvojnásobnému nárůstu počtu vozidel, existovala autoškola pro pražské elektropodniky a autobusy. Jeden z jejích představitelů Josef Váňa byl zřejmě pedagog a psycholog, vybíral z obyvatelstva vhodné kandidáty na řidiče. Prostřednictvím výuky dosáhl toho, že přes nárůst vozidel došlo ke snížení nehodovosti. To bychom potřebovali i dneska,“ uzavírá Václav Kovář.