Pavel Kroneisl: Cesty vlakem
Můj děda byl ajznboňák, tedy železničář. Jako malého kluka mě brával na krátké cesty vlakem, někdy dokonce i na lokomotivu. Měl bych tedy mít k tomuto způsobu přepravy hezký vztah.
Ovšem pravdou je, že k němu mám naopak jistou nedůvěru. Rád jedu vlakem z místa A na konečnou. Třeba z Budějovic do Prahy. Není třeba přestupovat a z vagonu vás na konečné prostě vyženou.
Ale jeli jsme jednou na svatbu mého bratrance do severních Čech. Když jsem zjistil, že je to s přestupem, vyděsil jsem se. Hned poté, co jsme opustili budějovické nádraží, jsem začal procházet vagony a nenápadně zpovídat cestující, kam že vlastně jedou. Snažil jsem se najít někoho, kdo jede tam co my.
Moje žena, tehdy ještě slečna se za mě dost styděla, ale nemohl jsem si pomoct. Nakonec jsem našel paní, která měla stejný cíl cesty jako my. Hned jsme si k ní – k pramalé radosti mého doprovodu – přesedli.
Když jsme dorazili na nádraží, kde se mělo přestupovat, paní se zvedla a povídá: „A teď pojďte se mnou rychle přes koleje, protože jinak přípoj nestihnem. Já to tady znám, kdybysme šli podchodem, tak nám to ujede.“ Měla pravdu.
A ještě jedna historka z vlaku. Jeli jsme tenkrát z Lipna do Budějovic a večer zase zpátky. Kamarád dělal tehdy přednostu na lipenském nádraží a když mě viděl, jak nasedám do vlaku, neodpustil si poznámku: Ty? Vlakem? No tak šťastnou cestu!
Šťastná byla jenom do Budějovic, zpátky už ne. Rychlík Praha – Linec totiž najednou zastavil v polích. Ukázalo se, že lokomotiva narazila do traktoru se sekačkou, který přejížděl trať křížící polní cestu.
Takže všichni vystoupit a štrádovali jsme si to pěšky po pražcích asi kilometr do zastávky Kaplice nádraží. A tam jsme nasedli do jiného vlaku.
Kamarád z lipenského nádraží mě od té doby prosil, ať už do žádného vlaku radši vůbec nesedám. Na téhle trati se x let nic nestalo, až teď. Jsi ajzboňáckej pechvogel. No nevím, ale možná je to pravda.
Související
-
Pavel Kroneisl: Když ptáčka lapají
Když ptáčka lapají, pěkně mu…. Však to znáte. Také mě takhle lapili… To jsme s mojí ženou teprve začínali chodit. Jednou navrhla, že bychom mohli navštívit její tetu.
-
Pavel Kroneisl: Mazaná taktika
Kolektivní sporty se samozřejmě řídí jasnými pravidly, ale také je u nich velmi důležitá taktika. Když zůstanu třeba u fotbalu a hokeje, tak je to naprosto jasné.
-
Pavel Kroneisl: Šumavský masopust
Rád vzpomínám na jeden šumavský masopust, který jsem kdysi jako mladý zažil v Javorníku nedaleko Vacova. Vylouplo se nádherné nedělní ráno. No, a najednou velký kravál.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
