Nejtěžší je dostat varhany dolů a pak zase zpátky, popisuje varhanář, muž devatera řemesel Peter Nožina
Na tisíce drobných součástek rozebral, odvezl a za rok a půl zase přivezl a složil. Varhanář Peter Nožina opravil varhany z kostela svatého Prokopa na strakonickém hradě. Vozil je v několika dodávkách, restauroval ve své dílně ve středních Čechách a zpět na kúr potom vracel pomocí výtahu na střešní tašky. Jak říká, varhanář si musí umět poradit. A nejen to.
Varhanář musí ovládat doslova devatero řemesel. „Možná i víc. Například restaurování je doména dvacátého století, dřív se varhany jenom opravovaly. Dneska ale umíme hubit červotoče, takže k práci patří i konzervátorství, petrifikace,“ zmiňuje Peter Nožina.
Na otázku, jaké další profese si tedy musel osvojit, se nejprve zdráhá odpovědět. „To po mě nechtějte, toho je strašně moc,“ usmívá se.
Když ale začne popisovat svou práci kousek po kousku, dá to dohromady: „Je to rozhodně práce se dřevem, od tesařiny, protože někdy se musí vyrobit například měchové lavice, přes truhlařinu až po řezbařinu. Pak práce s usněmi, koženými materiály. Potom rozhodně práce s mosaznými dráty, takže dráteničina. Dál je tam cínařina. No, a samozřejmě intonérství, tedy ladění. Pokud některý varhanář dělá i povrchové úpravy, tak ty by k tomu patřily taky.“ Spolu s restaurátorstvím jde tedy opravdu o devatero řemesel.
Čtěte také
Varhanář ale musí umět i trochu hrát. „K intonaci a ladění je důležité, aby varhanář uměl na varhany zahrát alespoň základním způsobem. Aby si ověřil, zda ladění, které nastavuje, akordy a intervaly znějí opravdu dobře. Jinak není podmínkou hrát virtuózně, od toho jsou varhaníci,“ potvrzuje Peter Nožina.
Varhaníky také občas osloví. „Dokonce někdy někoho z nich vezmu s sebou na ladění. Nebo když se varhany čerstvě naintonují, což je ideální doba k hraní, protože ladění se neustále hýbe podle teploty, tak v tu chvíli je nejlepší varhany odprezentovat,“ dodává. Peter Nožina tedy někdy spojuje završení své práce s malým koncertem pro farníky, představitele církví i obcí.
I na další pomocníky občas doje. „Někdy mi pomáhá táta, varhanář v důchodu, někdy oslovuji svůj malý tým, aby mi pomohl při montáži. Některé díly váží 200, 300 kilo, a to už si potom musím najít partu stěhováků. To je pro mě nejnáročnější fáze – jak dostat varhany z kúru dolů do kostela a pak do náklaďáků. A jak je později zase zrestaurované velmi opatrně vysápat zpátky nahoru, aby se nepoškodily. Všechno ostatní je podstatně jednodušší,“ komentuje varhanář.
Celý rozhovor s varhanářem Peterem Nožinou si poslechněte online.
Související
-
Odkryté fresky, nové prostory, zrenovované varhany. Kostel v areálu strakonického hradu je opravený
Kostel sv. Prokopa ve Strakonicích se dočkal statického zajištění, nové fasády, střechy i krovů. Restaurátoři také kompletně obnovili interiéry a historické malby.
-
Nejen oblek, i kytara se šije na míru, vysvětluje výrobce nástrojů, který spojuje funkčnost s krásou
Svou první kytaru postavil Libor Pražan díky setkáním s mistry oboru a návodu na internetu. Dnes vyrábí mistrovské nástroje pro kytarové mágy, studenty hudby i rockery.
-
S paličkami z Pošumaví hrají bubeníci po celém světě. Vojtěch Pelíšek objednávky přijímá odmalička
Jeho otec Ivan Pelíšek, umělecký truhlář a bubeník Abraxasu, vyrobil svou první paličku už v roce 1969. Po revoluci se vrhnul do podnikání a v Česticích vznikla malá firma.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.