Lipí, Habří, Kvítkovice. Názvy obcí už naštěstí máme, dnes by vznikly spíš Betonovce a Zastřešené Bazénovce

11. květen 2018

Když mi bylo šest či sedm let, trávil jsem dlouhou část letních prázdnin u své tetičky, která tenkrát bydlela v půvabné oblasti Moravského krasu. Žila skoro na samotě poblíž obce Jedovnice.

Moji malou klučičí hlavu název této obce velmi zaměstnával. Tetičky jsem se několikrát ptal, jak Jedovnice ke svému jménu přišla. Buď nevěděla, nebo jaksi nechtěla na tuto otázku odpovědět. Naopak mě trochu kárala za to, že moc mudruji a filozofuji. Také nezapomněla dodat, že takto se v životě daleko nedostanu.

Moje tetička měla směrem ke mně docela dost kritických poznámek. Obávala se o moji finanční budoucnost. Když se dozvěděla, že chci být mykologem, což je takový houbař profesionál, obrátila oči v sloup a přesvědčovala mě, že musím být doktor – a je jedno, jestli doktor medicíny, nebo práv.

Říkala už tenkrát, že mykolog nevydělá žádné peníze, a nezměnila názor ani tehdy, když jsem jí řekl, že jsem si to rozmyslel a už nechci být mykologem, ale zahradníkem.

Možná právě proto, že mi nechtěla říct, kde se vzalo jméno Jedovnice, v mé dětské fantazii běžely hrůzostrašné příběhy, které se zde musely v dávných dobách odehrávat. No, a když mě tetička se strejdou ještě vzali na výlet do jeskyně Macocha, zcela jsem pozbyl iluze o romantické minulosti tohoto jinak krásného místa naší vlasti.

Živá nahrávka pořadu Zelené světy ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice. Mluvilo se o hortenziích

Moje země byla pro mne i v mnoha dalších letech studnicí radostí a drobných potěšení. S rodiči jsem hodně cestoval, hlavně tatínek mě brával na všelijaké výlety po zemích českých, moravských i slovenských. Asi by to příliš netěšilo moji tetičku, protože můj vztah k přírodě a zeměpisu stále rostl, čím se snižovala šance, že se ze mne stane alespoň nějaký doktor.

Jak jsem dospíval a dozrával k rozhodnutí opravdu stát se zahradníkem, začínal jsem si uvědomovat, jak krásná rostlinná jména mají některé naše obce. Hrůzostrašnost názvu Jedovnice mě přestala trápit, ale ještě stále jsem se zamýšlel nad tím, jestli jméno města či vesničky nemá náhodou vliv i na život místních obyvatel.

Jistě existují i obce, jejichž název je tak těžký do pusy, že je skoro zcela vyloučené, že by je uměly vyslovit zástupci jiných národů. Kdybych byl cizinec, asi bych nechtěl telefonovat domů a podávat zprávu o místě svého aktuálního pobytu, pokud bych se nacházel třeba v Třibřichách, Třtěnicích, v Okřešanci, Křechoři či v Přišimasech.

Když si tak uvědomuji, jakým směrem se ubírají mé myšlenkové pochody, musím přeci jenom souhlasit s názorem mé tetičky, že někdy opravdu filozofuji více, než je zdrávo. Vraťme se ale ještě k těm zahradnicky či botanicky pojmenovaným městečkám a obcím naší vlasti. Je jich opravdu hodně.

Nosil bych i montérky s číslem a šel do roubovací ligy, aby zahradničení mělo stejnou podporu jako sport

zahradničení

Fejeton zahradníka Pavla Chlouby, kterého znáte z pořadu Zelené světy.

Indexy obcí jsem nepřečetl všechny, stejně ale mám pocit, že nejvíce názvů z říše rostlin patří stromům, a to jak ovocným, tak těm ostatním. Některé obce se jmenují stejně jako stromy – třeba Ořech, Bříza, Javor, Dub či Lípa. Jedna Lípa není jen tak obyčejná – je to Česká Lípa.

V seznamu obcí také nechybí Buk. Od tohoto stromu je odvozeno hodně dalších názvů, třeba Buková, Bukovec či Bukovina. Možná je veselé bydlet v Tisu, Lípě či Javoru, ale minimálně stejně něžně působí jména obcí Jablůnka, Javůrek, Lipůvka, Smrček, či trochu všeobecně znějící název Lesůňky.

Myslím, že bychom měli být šťastní, že názvy obcí už vznikly. Kdyby měly vznikat nové podle toho, které zahradní prvky se vyskytují v okolí, bál bych se, že některá vesnička by se třeba jmenovala Tujovka, Trampolínova Lhota, Betonovce nebo snad dokonce Zastřešené Bazénovce.

Protože to ale tak není, můžeme se nadále radovat třeba i z názvů jako Březinky, Malínky, Křenek, Jahodová či Malinová. Jenom div se světe, nikde, dokonce ani na Valašsku jsem nenašel žádnou vesničku, která by nějak souvisela se švestkou. Absenci tohoto nepochybně důležitého rostlinného druhu v našem zeměpise naštěstí ale zachraňuje alespoň slovenská obec Slivník.

Kdybych si měl vybírat své bydliště podle názvu, měl bych to velmi těžké. Nebylo by vzhledem k mé postavě od věci, abych se přestěhoval do obce Štíhlice, vzhledem ke svému vytouženému životnímu stylu bych ale asi měl zvolit Hajany.

Nedávno jsem projížděl půvabnou jihočeskou krajinou na hranicích Blanského lesa. Tam jsou nasázeny jedna za druhou obce Lipí, Habří a Kvítkovice. Tam někde bych chtěl mít svoji chalupu se starou lípou, habrovým živým plotem a hromadou krásných květin.

Žít ale zůstanu tam, kde jsem už dlouhou dobu doma. No uznejte i vy – naše milé Borovany znějí krásně botanicky, zahradnicky i optimisticky.

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio

Související