Josef II. zrušil třetinu českých klášterů, majetek se prodával v dražbách. Byl to ale promyšlený krok

22. březen 2020

12. ledna 1782 vešel v platnost dekret císaře Josefa II., který znamenal zrušení velkého množství klášterů. Proč se vůbec syn Marie Terezie pro takový krok rozhodl a jak to vypadalo v praxi?

Ze současného pohledu vnímáme zrušení klášterů jako barbarský čin, protože zaniklo mnoho kulturních hodnot, ale císař Josef II. se pro něj rozhodl na základě pragmatického uvažování.

„Myslel na potřeby státu a obyvatel i církve, jakkoli to může znít paradoxně. Rušení klášterů bylo součástí široce pojatých reforem církevní správy a právě z majetku zrušených klášterů bylo potom financováno zřizování nových farních kostelů a také nových škol,“ říká Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice.

Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice

Císař Josef II. chtěl, aby každý podaný jeho velké monarchie měl k dispozici kostel vzdálený maximálně hodinu cesty od domova. „Bylo to nařízení pragmatické, aby se podaní nezdržovali dlouhými cestami. Farnosti byly obrovské, takže někteří obyvatelé, třeba z horských oblastí, to měli do kostela skutečně daleko,“ připomíná Daniel Kovář.

Síť kostelů bylo proto nutné zahustit. V 80. letech 18. století tak vznikly v Čechách stovky nových svatostánků. V tomto období bylo postaveno nejvíc kostelů v české historii.

Na stavby však byly potřeba peníze a také bylo nutné obsadit nové kostely duchovními. Právě k tomu posloužilo rušení klášterů. V českých zemích jich zanikla zhruba třetina.

„Víme, že rušení klášterů nebylo bezhlavé, byl to promyšlený a několik let trvající proces začínající už v roce 1781. Roku 1782 se pak po celé monarchii rozjeli státní komisaři, kteří zjišťovali, jakou činnost vyvíjejí jednotlivé kláštery a jaký mají majetek. Na základě toho se pak rozhodlo, které budou zrušené,“ uvádí Daniel Kovář.

Prodávali lesy, pivovary, varhany i sochy

 „Z majetků všech zrušených klášterů se vytvořil jeden obrovský fond, z něhož byla financována stavba nových farních kostelů a vzdělávacích ústavů. Hotové peníze se mohly rovnou převést a nemovitosti a vybavení se rozprodaly většinou formou veřejné dražby,“ doplňuje.

V českobudějovickém archivu se dochovala například složka z roku 1785, která se týká zrušení dominikánského kláštera. „Je zajímavé číst o těch dražbách. Budějovičtí měšťané, jejichž předci klášter štědře podporovali, si najednou velice rádi přilepšili při dražbách. Opravdu za slušný peníz bylo možné koupit pozemky, dvory, lesy, ale i pivovar, kostelní varhany nebo sochy,“ popisuje archivář.

Vrchní dozor nad dražbou měl tehdejší krajský úřad, který samotným rozprodáním majetku pověřil posledního převora. „On s klášterem žil celý život a najednou byl postaven před úplně nový úkol, že klášter nemá dále rozvíjet, ale naopak zlikvidovat. Nebylo to pro něj snadné,“ komentuje archivář.

„Z dokumentů víme, že převor se do posledního dechu snažil klášter zachránit. Když už viděl, že to nepůjde, tak se alespoň snažil zajistit dobrou budoucnost svým spolubratřím a také se snažil zachránit klášterní knihovnu a další cennosti,“ dodává.

Čtěte také

V archivu se dochoval i protokol o vyšetřování související s dražbou. „Rozšířila se totiž fáma, že při dražbě byli přítomni potulní židovští obchodníci, kteří se snažili co nejlevněji vykoupit vybavení a pak ho se ziskem prodat. To bylo na křesťanskou společnost hutné sousto, kupčení s posvátnými předměty, takže došlo na výslechy hostinských, u nichž se ubytovali nějací židovští obchodníci,“ vysvětluje Daniel Kovář.

Dalším vychytralcem byl podle něj budějovický zvonař Perner, který vycítil možnost, jak přijít lacino ke zvonovině. „Koupil všechny tři zvony z klášterní věže a skutečně je chtěl přetavit a použít jako materiál, takže je začal shazovat z věže dolů. To viděli obyvatelé okolních domů, hrubě se jim to nelíbilo, zakročili a skutečně fyzicky zabránili zneuctění zvonů,“ vypráví.

Josefinským reformám se věnuje magazín Vltavín. Kromě podrobností o rušení klášterů nabízí ještě zastávku na jednom zaniklém hřbitově nedaleko Mladošovic a zajímavou perličku z rozhlasového archivu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.