Jiří Březina starší: Holubi

Města pomyslela na poskvrněné voliče a vyhlásila politiku mrtvý holub - dobrý holub, kterou pro jistotu pojistila tvrzením o šíření infekcí.

Přidejme k tomu lhostejnost ke všemu živému kromě sebe, která je mnohým obyvatelům měst vlastní, a holubí pogromy mohly začít. Nešťastní holubi si užili otrávených návnad, chemické sterilizace a v některých městech je dokonce rovnou v ulicích střílejí.

Zkusme ale na chvíli zapomenout na nevalnou pověst létajících krys, jak jsou holubi hanlivě nazýváni, a podívat se na ně nezaujatě.

Holubi patří k nejchytřejším tvorům. Jako jedni z mála zvířat chápou princip zrcadla a dokonce poznají sami sebe na videu. Poštovní holub najde svůj holubník z jakékoli vzdálenosti a dodnes se neví, jak to vlastně dělá, když pokusy postupně vyloučily orientaci zrakovou, astronomickou i magnetickou.

Holub ulétne za den i tisíc kilometrů a přitom stíhá unikat dravcům i tankovat na polích. Už od starověku nosí lidem zprávy za těch nejsložitějších podmínek.

Holubi by měli všechny předpoklady k uctívání, kdyby tomu nebránila jejich prosperita. Kdyby někde v Zoo přežíval poslední pár, předháněli bychom se v projevech obdivu k tomu úžasnému tvoru, a litovali, že mu není souzeno přežít. Ale protože přes všechny úklady přežití zvládají, jsou jen nudní a otravní.

Mimochodem, pokud jde o ty infekce, zapátral jsem ve statistikách. Kolik lidí bylo hospitalizováno nebo nedejbože zemřelo poté, co se nakazili od holuba. Nenašel jsem vůbec nic. Pes i kočka jsou proti holubům vysloveně vražedná stvoření. A o lidech ani nemluvím.