Jiří Březina starší: Den lesů
Někdy to vypadá, že už bude těžké přijít v přírodě na něco podstatného. Ve vesmíru samozřejmě ano, v mořských hlubinách určitě, ale třeba v obyčejném lese za městem, co nového by se mohlo objevit zrovna tam?
A přece se v posledních letech právě v lese ukazují věci, nad kterými zůstává rozum stát.
Na začátku byla zpráva o vzájemném propojení stromů. Možná jste to slyšeli. Jako by nám pod nohama probíhaly miliony nepatrných vedení, po kterých si rostliny mohou psát jako my po internetu. Žádné drby ani dezinformace, ale praktické provozní zprávy. Komu je horko, kde je vlhko, kde je málo živin, a kdo jich má naopak nadbytek. Pokud se tomu dá věřit, pošťáky dělají stromům houby. Ne že by tedy porostem pobíhaly praváky nebo muchomůrky s pošťáckou brašnou. Přenosovým mediem je podhoubí, které je u některých hub dlouhé desítky kilometrů.
Zprávami to ale nekončí. Stromy si dokonce navzájem pomáhají. Ty, které jsou na tom líp, mohou přes své kořeny posílat uhlíkové balíčky těm méně šťastným. To by mimochodem vysvětlovalo, proč je tak těžké založit zdravý les na zelené louce, kde jsou pro to zdánlivě ideální podmínky. Může jim chybět právě to podzemní spojení.
A skoro fantasticky vypadá navazující objev, kterým je existence takzvaných mateřských stromů. Ty údajně nejenže pomáhají semenáčkům a mladým stromkům v okolí, ale dokážou mezi nimi rozeznat vlastní potomstvo, kterému pak přilepšují, aby mělo lepší start do života.
Jestli vás zajímá, jak se tohle dá sledovat, tak pomocí radioaktivního uhlíku. Dodáte ho odesilateli a pak změříte radioaktivitu u příjemců v okolí, kteří jsou pro jistotu pod fólií, aby se vyloučil nějaký vzdušný přenos.
Pokud je to pravda, je les spíš jedním velkým „superorganismem“ než jen shlukem samostatných stromů. Zkuste si na tohle vzpomenout, až se po něm budete příště procházet.
A pokud si stromy spolu doopravdy dopisují, může dojít řeč i na nás, na ty podivné tvory tam nahoře, co ani nemají pořádné kořeny. Raději se chovejte v lese slušně, ať nepřijdete do řečí.
Lesu zdar!
Související
-
Jiří Březina starší: Lidský mozek
Mezi spoustou informací, které na mě chrlí internet, mi nad jednou zůstal rozum stát. Týkala se velikosti lidského mozku.
-
Jiří Březina starší: Psi za plotem
Každý pes má svou povahu, to vědí nejen chovatelé. A jak jsem vypozoroval, dobrým místem ke zkoumání psích povah je obyčejný plot. Za plotem je zahrada a také ten pes.
-
Jiří Březina starší: Parkovací dostihy
Jestli jste jeli poslední dobou do budějovické nemocnice autem a museli tam být po ránu, nejspíš jste si všimli, že nemáte kde zaparkovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
