Jiří Březina starší: Čarodějnice
Je 30. dubna, den, kdy se v Čechách pálí čarodějnice. Občas si vzpomínám, jak jsme je před léty pálili my.
Především příprava celé akce ležela na nás, školních dětech. Dospělí se příprav neúčastnili a starší kluky ve stejném termínu zaměstnávala stavba májů. Uvážíte-li, že tehdy musela mít u chalupy vlastní máj každá svobodná dívka a těch bylo ve vsi třeba deset, je jasné, že čarodějnice byly jenom naše věc.
Základem byl dostatek paliva, protože jedině pořádná vatra mohla ukázat sousedním vesnicím, jací jsou ubožáci. Už od zimy jsme proto obíhali chalupy a žebrali o cokoli ke spálení. Většinou jsme dostávali jen ořezané větve nebo tyčky ze starého plotu, protože silnějším dřevem se topilo a nikdo se ho nezbavoval. Hajný nás obvykle podpořil hromadou klestí a bohužel musím přiznat, že vůbec nejcennějším palivem byly ojeté pneumatiky. Hořely dlouho a krásně černě kouřily. Šetřila je pro nás celá ves.
Někdy se nám podařilo vyprosit v JZD traktor, ale většinou jsme palivo tahali na čarodějniční vrch za vsí jen na ručních vozících. Zabralo nám to spoustu dní.
Zpátky z kopce jsme se na vozících vozili, když nejodvážnější sedl dopředu a řídil oj nohama. Na ničem nebezpečnějším jsem asi nikdy nejel, mimo jiné se to vůbec nedalo brzdit, ale kupodivu žádnou havárii nepamatuju.
Na kopci se střídaly hlídky, protože hrozily žhářské výpravy sousedů a předčasně zapálené čarodějnice by byly pro ves strašlivou potupou.
Až třicátého večer se s námi na vršek vypravili i dospělí. Oheň nezdobila žádná figurína a zapaloval se kvůli výdrži co nejpozději. Největší atrakcí kromě vysokých plamenů bylo metání hořících košťat do výšky, takže bylo velmi radno koukat nahoru. Také se opékaly buřty a skákalo přes menší ohně. Tím atrakce končily.
V dnešní chlastuplné době snad stojí za zmínku, že naše čarodějnice se obešly úplně bez alkoholu.
Přeju vám krásný start do máje.
Související
-
Jiří Březina starší: Knihy, ke kterým se vracím
Vyrostl jsem v době před internetem, a díky tomu přečetl dost knih. Ne všechny jsem dočetl až do konce a k mnoha jiným by mě nenapadlo se vrátit. Třeba knihy Dana Browna.
-
Jiří Březina starší: Pokrok zastavíš
Říká se, že pokrok nezastavíš, a opravdu na první pohled se zdá, že se všechno kolem nás neustále vyvíjí a mění k lepšímu.
-
Jiří Březina starší: O havraním letu
Jednou jsem jel do práce na kole a foukal vítr, samozřejmě proti mně. Foukalo dost. I když jsem jel po rovině, musel jsem přišlápnout, abych udržel rychlost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
