Ján Sliacky: Zdroje
Zdroje. Co vás napadne, když uslyšíte tohle slovo? Někoho možná přírodní. Jiného lidské. Já mám však na mysli ty informační.
Nedávno jsem se na sociálních sítích účastnil diskuse, která reagovala na článek pojednávající o úbytku hmyzu v naší přírodě. Poznamenal jsem, že si dobře pamatuju, jak to ještě před čtyřiceti lety na loukách a v lesích hučelo. Jak po mě neustále „něco“ lezlo. Jev, který dnes v tom samém prostředí nezažívám.
Na příspěvek reagoval asi třicetiletý muž s dotazem, zda mohu úbytek hmyzu, který subjektivně vnímám, doložit objektivním výzkumem. Samozřejmě, patřičně „ozdrojovaným“.
Svět se nám velice rychle změnil. Zatímco celá tisíciletí platil za nezávislého, svobodného a zdravě myslícího ten, kdo uvažoval, všímal si, a dokázal pro sebe na základě vlastních životních zkušeností vyvodit nějaký závěr, dnes se za svobodného a nezávislého považuje ten, kdo si ani tak nevšímá života kolem sebe, ale údaje si umí nálezt, samozřejmě, kvalitně „ozdrojované“…
Jak je to možné? Dnes, ve svobodné době a společnosti? Odpověď vidím ve výchově v rodinách a samozřejmě ve školách, které po žácích nechtějí samostatné myšlení, ale ověřená, našprtaná data…
Smutné. Nebezpečné.
Přeji vám schopnost vnímat, přemýšlet a zaujímat vlastní, subjektivní, stanoviska a názory. Jsem přesvědčený, že to je a bude potřeba.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
