Ján Sliacky: Stres

Pamatuju si ještě, kdy jsem se s tímto pojmem setkal poprvé. Světe div se, bylo to ještě za minulé éry, a to v písni jedné dodnes populární zpěvačky, která prý ráda pije horký čaj a klábosí s kámoškou, na což však nemá čas a cítí se proto nepohodlně. Již tehdy jsem však nechápal, proč tak někteří žijí...

Když po roce 89 došlo k nástupu diktátu trhu, začalo se to u nás stresem skutečně hemžit. Různí kouči nabízeli a stále nabízejí recepty na potlačení naší stresové zátěže. V reklamních spotech nás zase politují, vysloví pochopení pro naše zatížení a stresovou situaci, aby nám vzápětí nabídli svůj výrobek, který si určitě zasloužíme.

Ano, když poodhalíme roušku zájmu o náš stres, zjistíme, že lidé se stresovali vždy, a jejich životní podmínky k tomu dávaly mnohem větší důvody než ty dnešní nám. Války, krize, velká dětská úmrtnost a tak dále.

Oproti našim předkům si žijeme pohodlně. Obchodníci a filutové však vědí, co na nás platí. Je pochopitelné, že jsme ochotni koupit si něco spíše od někoho, kdo s námi projeví účast a pofouká nám i ta nejmenší bebíčka, kterých si nikdo jiný ani nevšiml. Ale v konečném důsledku jde těmto chápavým jen a pouze o naše peníze.

Cestu, jak z toho ven však máme každý z nás ve svých rukou. A zadarmo. Stačí jen o něco více doufat ve své vlastní síly, méně se nechávat ovlivňovat našeptávači, dělat, co nás baví, a obklopovat se okolím, které nás dokáže povzbudit, vyslechnout. A pochopitelně mu to oplácet. Výsledek bude mnohem trvalejší, levnější a myslím, že i protistresovější.