Ján Sliacky: Normálně
Začíná být normálně. A to je dobrá zpráva. Co říkáte? Doba nedávná, i když netrvala zas tak dlouho, přinesla s sebou potíže. Profesně se mě naštěstí na rozdíl od jiných moc nedotkly, ale osobně, v jisté rovině, ano.
Nemohl jsem do Třeboně. A to mě mrzelo. Na jaře je perla jižních Čech ještě neobtěžkána návaly turistů nejkrásnější.
Až jedno odpoledne jsem našel ve svém kalendáři místečko a mohl vyrazit na svoji tradiční potulku městem.
Normálně usedám do oblíbené cukrárny, normálně se vítám po dlouhé době s Pavlínou. Normálně s ní krátce hovořím. Normálně si u ní objednávám. A vnímám normální atmosféru malebné uličky Masné krámy.
Chůzí Husovou ulicí vidím před budovou základní umělecké školy normální situaci. Klučík zrovna bere za kliku vstupních dveří a normálně vchází do budovy.
Servírka známého podniku na Masarykově náměstí normálně obsluhuje hosty. I když s ortézou na noze. Jak charakteristické pro tyto dny. Dře to, ale jde to…
V pět jdu normálně do kina. Česká komedie po zápletkách a peripetiích končí novou etapou životů hlavních hrdinů...
Při odjezdu z Třeboně si uvědomuji, že to, co jsem toto odpoledne v Třeboni zažil, není vlastně nic jiného než to, co se odehrává při každé mojí návštěvě tohoto města. A přeci to bylo tentokrát jiné. Takové – normální. Ale krásně!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
