Ján Sliacky: Bulvár
Co vás napadne, když se řekne „bulvár“? Široká ulice plná zeleně obchodů a lidí? Nebo zpráva určitého ražení? Dovolím si předpokládat, že to druhé.
Ulic typu bulváru v naší zemi moc nenajdete. Ale bulvárních informací naleznete v našich médiích víc než hub na Šumavě.
Přemýšlel jsem, proč nás tento žánr tolik přitahuje. Vždyť tady před listopadem 1989 nic podobného nebylo... Nebo že by právě proto?
A vzpomněl jsem si na „socialistické“ televizní silvestrovské zábavné pořady a na revuální Ein Kessel Buntes tehdejší východoněmecké televize. Přesněji na to, jak na ně koukala babička se svými kamarádkami.
Nezajímaly se ani tak o výkony umělců, jako o to, která herečka sedí vedle kterého herce. Která hvězda se zazubila na kterou a jak moc. A který představitel televizní zábavy vystupuje před kterým, se kterým a po kterém.
Jednou babiččina přítelkyně komentovala vystoupení tehdejší světoznámé řecké zpěvačky doprovázené mladým tanečníkem slovy: koukni, pořídila si mladýho psa! A babička se pozastavovala nad šaty jisté dodnes na české scéně působící umělkyně zvoláním: bože, vždyť je nahá, není jí dvacet, měla by mít rozum! Prostě obě dobré a slušné ženy vnímaly nebulvární socialistické pořady bulvárním pohledem…
Ať už bulvár louskáte na kila, nebo se mu vyhýbáte, přeji vám, nechť jsou zprávy se kterými se setkáte, vždy jen radostné. A já běžím do trafiky – hádejte pro co?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
