Jan Cempírek: Guru guru

Jestli netušíte, jak to vypadá, můžete si vyzkoušet nanečisto právě teď u rozhlasu. Vytřeštěte oči a výrazně opakujte GURU-GURU! GURU-GURU! Ano, správně! Děláte to perfektně! Rty vám GURU-GURU opravdu zformovalo do kýženého tvaru a nyní už i vy připomínáte chovance z Bohnic na útěku.

A proč o tom mluvím. Víte, tento fenomén kačeřích rtů na selfí-fotkách podle mě nesouvisí s jakoby „legrací“, ale je spíše obraným postojem snímaného, který ví, že i kdyby se nakrásně snažil udělat se fešným a ztepilým, tak mu prostě není dáno.

Na portrétových fotkách to od přírody totiž sluší jen málokomu. Můžete ale zkusit oslovit profi fotografa, který vyčaruje i na naší upjaté a nepříliš souměrné tváři jakýs takýs výraz.

Vzpomínám na fotografa Jardu, který mě fotil pro jistý článek. Pořád žádal, usmívej se, usmívej, ale s výsledkem nebyl vůbec spokojený, až v zoufalství zařval: tak už roztáhni tu držku! což mě okamžitě vyvedlo z křeče, já se rozchechtal a kýžený snímek s přirozeně rozesmátým Cempírkem byl na světě.

Jiný fotograf, Petr, má zase jinou taktiku – když fotí lidi do reportáží, poskakuje před portrétovanými a bez přerušení vykřikuje. Teď! Jo, to je ono! Teď! To je ono. Teď! Až svou oběť úplně zblbne a ta se chudák opravdu začne tvářit přirozeně.

Jenže profesionální fotograf není vždy po ruce. A když si tedy máte pořídit svůj portrét, nezbývá vám jiné řešení, než alibisticky udělat nějakou grimasu, fórek. A pak sám sebe obelhávat: je to jen ksicht! Ve skutečnosti jsem přeci krásnější! Pro metodu GURU GURU mám tak v podstatě velké pochopení.