Ivan Mls: Metla na děti

Teď to hrozí i takové profláknuté formulaci, která praví, že metla vyhání děti z pekla. Protože v naší moderní vyspělé společnosti už nějaká metla ve spojení s dětmi prostě nemá co dělat.

A tak čas od času zarezonuje veřejným prostorem nápad, že by Česko mělo zvážit zákaz fyzických trestů dětí. Kazatelé dobra to myslí určitě dobře: dítě je přece inteligentní tvor, myslící bytost, dá se s ním hovořit, diskutovat, polemizovat, předkládat mu argumenty, tak proč se vůči němu uchylovat k nějakému násilí.

Dějinami je sice dávno prověřeno, že jedno výchovné plácnutí přes zadek ve správný čas zafunguje rychleji, efektivněji a zapamatovatelněji než filozofická debata o problému, který malý mozeček ještě nepobere, ale proč to nezkoušet i jinak.

My se prostě měníme, výchovné metody také, nemusíte se nutně opičit po našich dědech a pradědech. Jenom s těmi plošnými zákazy a kolektivní vinou bych byl maličko opatrný.

Hodilo by se na to taky jedno přísloví – o dítěti vylitém i s vaničkou. Když zakázat tělesné tresty dětí, tak jen některým rodičům: taková maminka neurvale cloumající svým malým potomkem někde na ulici a řvoucí na něj hystericky z plna hrdla si zákaz jistě zaslouží.

Ale hodit do jednoho pytle tuhle osobu s maminkou, která preventivně plácne přes prsty prcka, který se natahuje po hrnci s horkou vodou na sporáku, to by mi, slovy Mirka Dušína, připadalo nečestné a nesportovní.