Hostitelka by si nikdy neměla sama chválit jídlo, ale také se za něj neomlouvá

14. červenec 2018

Když přijdeme na návštěvu, dostaneme nejprve aperitiv. Se skleničkou v ruce ve stoje i vsedě konverzujeme, upíjíme po částech. Každý host by měl pronést pochvalnou větu, pochválit cokoliv, co si to zaslouží, protože uvolní atmosféru.

Po aperitivu následuje společné stolování. Jak se při něm chovat? Co velí etiketa, připomíná odbornice Alena Špačková:

  • Po pozvání ke stolu skleničku s aperitivem odložíme, ke stolu ji nenosíme.

  • Ke stolu zve hostitelka, která také jako první usedá. Ostatní se mohou posadit až poté, a to v tomto pořadí: další ženy, další hosté, hostitel usedne jako poslední.

  • Může se využít takzvaný ruský způsob obsluhy, kdy se všechno připravené jídlo dá najednou na stůl. V našem prostředí se ale většinou kombinuje francouzský, anglický a ruský způsob – hostitelka nejprve přinese nádobu s polévkou nebo studený předkrm a postupně přináší mísy s dalšími jídly.

    Při společném stolování na návštěvě sledujte hostitelku a jezte stejným tempem jako ona

    Společná večeře

    Oběd nebo večeře je častou součástí návštěv známých a příbuzných. Etiketa říká, že jako hosté bychom v těchto situacích měli vždy sledovat hostitelku a hostitele a podle nich se řídit.

  • Servíruje hostitelka, někdy ve spolupráci s nejbližší kamarádkou. Jídlo dává nejprve nejvýznamnějším osobám, tedy babičce a dědečkovi, dámám, pak jejich partnerům a jako poslední si nalévá sama hostitelka.

  • Nikdo ale nezačíná jíst dřív než hostitelka.

  • Přát si dobrou chuť už není povinnost. Můžeme to udělat, ale nemusíme.

  • Hostitelka si sama nechválí jídlo, ani se z něj neomlouvá.

  • Poslední dojídá hostitelka, v tu chvíli musí dojíst i ostatní.
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.