Hana Hosnedlová: Umění brát
Mám radost, že máš radost – říkávala kdysi dávno moje kamarádka, když jsem se radovala nad některým z jejích drobných, symbolických dárečků. Už tehdy jsem pochopila, že umění přijímat je stejně náročné a důležité jako umění dávat.
Podle mne by se tedy mělo obdarovávat tak, aby už samotný akt dávání byl samozřejmým darem. Dávat s úmyslem skutečně udělat radost, strefit se do vkusu, eventuálně potřeb obdarovávaného. Anebo se záměrem pomoci. Stejně podstatný je ovšem samotný způsob dávání - umění dávat upřímně, od srdce, bez jakýchkoliv postranních úmyslů. Dávat tak, aby obdarovaný neměl pocit zavazující vděčnosti nebo dokonce trapnosti.
Navíc se říká, že kdo rychle dává, dvakrát dává, takže je podstatné i umět odhadnout tu správnou chvíli, kdy dar přichází právě včas a zároveň vhod. Opravdu to není jednoduché!
Stejně jako umění dary přijímat. Miluji ty, kteří můj případný dárek dovedou přijmout tak, jak je míněn – s úsměvem a obyčejným slůvkem děkuji. Bez zbytečných řečí a trapného formálního zdráhání a strkání. Tak dostávám vlastně dárek i já sama jako dávající – a jsem za něj opravdu vděčná...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
