Hana Hosnedlová: Opálený nos
Takovým spolehlivým lakmusovým papírkem pro intenzitu slunečních paprsků je můj nos. Ano, přesně tak – nos! Jakmile absolvuji první jarní sluníčko, zčervená jako rajče. A nepomůže ani prevence v podobě opalovacího krému s vysokým ochranným faktorem nebo nenápadný krycí make-up.
Prostě má svou hlavu a je mu jedno, že červená nosům vůbec nesluší. A to si ani nepřejte vědět, co mi vyvádí v létě, kdy sluneční intenzita nabývá na síle. Nejméně třikrát za sezonu, a to vysloveně proti mé vůli, mění kůži. Totiž loupe se! Opravdu nic příjemného a nic pohledného.
Vyzkoušela jsem už kde co, abych slunci zabránila atakovat můj nešťastný a stále choulostivější nos. Určitou ochranu skýtal větší zelený lupen přilepený přes celý nos. Nevypadá to moc apartně, lidi si zvědavě prohlížejí ženskou se zeleným nosem a ani na fotografiích se tahle ozdoba nevyjímá zrovna nejlépe. A navíc po pár hodinách uschne a spadne.
Obdobně se chová i silná vrstva ochranného krému, kdy nos naopak dostane celoplošně barvu svítivě bílou a po krátkém čase se stejně rozteče. A navíc ani tohle opatření vám na eleganci dvakrát nepřidá.
Kdysi se prodávaly takové plastové polotrychtýřky, jejichž zúženou část jste si zahákli pod sedýlko brýlí. Škoda, že tenhle artikl z obchodů zcela vymizel, upravený papír nebo fólie bohužel tohle udělátko nenahradí.
A tak jsem už při prvních slunečných dnech začala přemýšlet nad zcela novou obrannou strategií. Zatím jsem nic vyhovujícího nevymyslela, ale třeba má pravdu můj kamarád, který na mé líčení každoročního problému lakonicky reagoval slovy: Tak na slunce prostě nechoď! Jako by vůbec něco takového šlo, nejít na slunce!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
