Eva Kadlčáková: My dva
Když se řekne „my dva“, vybaví se mi dětská knížka My dva doma. My dva spolu ale domov nesdílíme. Potkáváme se jenom na drátě. Ozve se zvonění a vrána k vráně na chvíli přisedne.
Jsme v mnohém stejní. Myslím, že se vzájemně považujeme za spřízněné duše. Máme ale jiné osudy a naše životy běží vlastními drahami. Nejsou to rovnoběžky, ba ani přímky, které se jednou proťaly a utíkají dál. My se k sobě přibližujeme a vzdalujeme se sobě v kruzích, ve spirálách.
Někdy mi připadá, že není na světě nikdo, kdo by mi byl bližší. Příště je hlas na druhém konci tolik, ale tolik vzdálený…
Občas si přeju, aby zmizel docela. Aby mi přestal rezonovat v uších. Aby opustil moje srdce, uprázdnil místo pro někoho, kdo by se mnou tvořil „my dva doma“. Ale jindy vím, že ho nevyženu, že tak snadné to nebude.
A on, když obkrouží svoji dráhu po orbitě, nakonec se mu vždycky zasteskne. Sputnikovi. A vyšle signál.
„Ahoj, ty mi nebereš telefon. Ty ses rozhodla mi ho už nikdy nevzít…“
„To jsem se teda rozhodla. Potřebuješ to slyšet takhle celou větou?!“
„Já doufám, že si to během ní rozmyslíš.“
„A proč bych měla? V půlce listopadu jsi mi řek‘, počkej, šlehnuls mi telefonem, a ozval ses až osmýho ledna!“
„Tys to počítala…“
„To nemusim počítat! To si prostě pamatuju! Takhle se ke mně nikdo nechová!“
Čtěte také
„Já vim, já jsem hroznej...“
„…Myslíš píp?“
„No, já chtěl říct ještě něco horšího, ale nechtěl jsem bejt po tak dlouhý době vulgární.“
„Zato já chci bejt vulgární! Jdi do píp, prostě jdi do píp!“
„Ale že se ti ulevilo, viď! Řekni, ulevilo se ti? To mi jmenuj aspoň jednoho dalšího člověka, se kterým můžeš takhle hezky mluvit.“
„No, popravdě, žádnej takovej není.“
„Tak vidíš. Máme si co říct...“
Jestli je něco na mužích přitažlivější než ramena, zadek a kolena, možná ještě ruce, strniště a blankytně modré oči, pak je to humor! Ten, kdo nás umí rozesmát, je cennější, než ten, kdo nás zahrne zlatem. Tak mu teď pošleme pozdrav, na tu vzdálenou oběžnou dráhu…
Související
-
Eva Kadlčáková: Už je to tady
Podle názvu byste nejspíš čekali fejeton o cinkání klíčů. Ale on bude o zvonění hrany!
-
Eva Kadlčáková: Jak jsme četli Němcovou
„Jé, Božka!“ zajásala jsem, když jsem v seznamu povinné četby syna našla Boženu Němcovou. „Ta se ti bude líbit, Babička je taková hezká knížka pro děti,“ deklamovala jsem.
-
Eva Kadlčáková: Rok Krysy
Když jsem ráno vyšla z domu, potkala jsem v rychlém sledu dvě myši. To mi připomnělo, že začal rok Krysy. A že moje kamarádka Krysa má narozeniny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
