Brambory, které pěstují rodiny v Peru, představily Pavlu Chloubovi místní děti

Výprava za kořeny brambor začala opravdu velmi symbolicky. Při dlouhém přesunu z hlavního města Peru Limy až do městečka Carhuaz jsme se zastavili na zajímavém místě, které patří k nejstarším kulturním mezníkům národů této země.

Jedná se o archeologické naleziště objevené poměrně nedávno. Jsou zde svatyně, pyramidy i magická místa. No, a souvisí to s bramborami? Zřejmě ano, protože Caral, jak se jmenuje naleziště i kultura zároveň, patřilo civilizaci, která byla výborně organizovaná a věnovala se aktivnímu zemědělství. Je velmi pravděpodobné, že tito lidé brambory ke své výživě využívali.

Druhý den bramborové expedice jsme se vydali z městečka Carhuaz jenom pár kilometrů prudkým svahem směrem k ledovci Huascarán, po němž se jmenuje celý národní park i nejvyšší hora Peru (ale o ní snad až později…).

Cílem naší návštěvy byla malá vesnická škola. Děti a učitelky o naší návštěvě předem věděly a přivítaly nás více než velkoryse. Dětičky přinesly ze svých rodin vzorky brambor, které se u nich pěstují, a k nim také další rostliny, jak hlíznaté, tak třeba několik zástupců zeleniny, koření, ovoce a léčivých bylin. Z těchto ukázek děti s učitelkami vytvořily velmi hezkou výstavku.

Přátele z „Republica Checo“ vítali

Než jsme se mohli dostat k jednotlivým plodinám, bylo pro nás připraveno ceremoniální přivítání. Na nic podobného nejsme z našich končin zvyklí, o to více to bylo krásné a také i trochu tajemné. Celou oslavu provázely různé zvuky, které se nesly krajinou.

V oslavě a přivítání přátel z „Republica Checo“ se promítaly pradávné zvyky indiánských předků, modlitby a oslava přírody a úcty k ní. To všechno podkresloval aromatický kouř z vonných listů a kůry místních bylin.

Peruánské brambory se na první pohled liší od těch našich|foto: Pavel Chlouba

Po ceremoniálu došlo i na brambory a ostatní rostliny. Za pomoci učitelek děti představovaly jednotlivé rostliny. Někteří žáčci byli moc šikovní, jiní se trošičku báli mluvit. Ale bylo to nádherné. Více než nádherné, možná až trochu magické.

Dětičky někdy věděly třeba i to, jak dlouho trvá vegetační doba rostliny nebo v jakých výškách se jí daří. Velmi zajímavé bylo, že také říkaly, která odrůda se k čemu hodí nebo v čem je jiná než ostatní. Pro lepší pochopení učitelky přemisťovaly ukázkové rostliny z místa na místo a ukládaly je vedle sebe v kombinacích, v jakých se vaří. Také jsme jedno bramborové jídlo ochutnali, k tomu se určitě vrátím někdy příště.

Nakonec se sluší přiznat, že jsme si trochu zablbli a pohráli si. Zejména kluci projevovali velký zájem o fotoaparát a také si zkusili udělat pár fotek. Trocha hry ke vzdělání přeci patří.

Znají své kořeny a ctí je

Když jsme ze školy odcházeli, uvědomoval jsem si moc souvislostí. Od učitelek jsem pochopil, že vedle čtení, psaní, kreslení a podobně se žáci věnují pěstitelským pracím. Na malém pozemku si všechno zkoušejí sami, od setí až po sběr.

Lidé, kteří je s nadšením vedou, ví něco o kořenech, a to nejenom bramborových. Ví o kořenech svých kultur a ctí je. Ví o hodnotách, o pokoře, o smyslu chránit a vážit si místa, kde žijí. Možná jsou to lidé, kteří nepatří mezi boháče, ale duševně bohatí jsou.

A ještě jedna důležitá věc. Říkali, že máme pozdravovat děti v České republice, ať žijí ve štěstí a míru. Tak pozdrav hned odevzdávám, abych nezapomněl.