Antonín Pelíšek: Když nám lidi půjčujou

8. leden 2024

To se nám hoduje, když nám lidi půjčujou peníze. Větu feldkuráta Katze z Haškova románu o dobrém vojáku Švejkovi jsem si nedávno připomněl při čtení právě vydané knihy o vodních dílech na vltavské kaskádě.

Vydal ji českobudějovický památkový ústav a její autor Martin Gaži v ní popisuje stoletý vývoj plánů a projektů na řece Vltavě. A nebyly jen tak ledajaké!

Místo současných osmi přehrad jich totiž vizionáři a technokraté prosazovali daleko víc. Třeba u Větřní, Dívčího Kamene, Rožmberka a na dalších místech. Vzniklá jezera měla zaplavit daleko víc vesnic, památek a kulturního dědictví v duchu takzvaného pokroku, modernizace a veřejného zájmu.

Kniha nese název Nepohodlná sestra modernizace s podtitulem Památková péče a vltavská kaskáda vodních děl a upřímně ji doporučuji. Autor v ní konstatuje, že podobné megalomanské záměry ztroskotaly – naštěstí pro přírodu i ekonomiku – nikoliv na tlacích památkářů, ale na nedostatku státních peněz.

Nepochopitelné jsou potom pro mě některé současné plány politiků investovat na dluh do nadstavbových záměrů, které nejsou pro obyvatele až tak nezbytné. Různé multifunkční haly, přestavby památek, úpravy nábřeží pro zábavní průmysl nebo luxusní turistiku.

Za úvěry od bank, protože ve společné kase je prázdno. A v duchu feldkuráta Katze, který si půjčoval na pozemský zábavný život s nadějí, že na onom světě bude možná líp.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.